PUŠKVOREC OBECNÝ
Árónovité
Acorus calamus L.
Araceae
 |
|
Vytrvalá bylina, 60 - 120 cm vys., řídce trsnatá, s tlustým, hustě kroužkovaným a plazivým oddenkem, s listy vyrůstajícími na jeho svrchní straně a s kořeny
na spodní v šikmých řadách. Listy jsou dvouřadé, čárkovité, mečovité, až 15 mm šir., napřič místy zřasené, i s oddenkem výrazně aromatické. Stonek jako ± zploštěle trojhranný stvol přecházející nad šikmo odstálým květenstvím v dl., listu podobný
toulec. Květenství tvoří hustokvětá, válcovitá palice, 10 - 20 cm dl., rozkvétající odzdola, zprvu zelená, později světle hnědá. Květy jsou drobné, obojaké, paprsčité, trojčetné, s nerozlišeným obalem. Zelenavě žluté, obvejčité lístky okvětí jsou
po 3 ve dvou kruzích a tyčinky v témže počtu a uspořádání. Semeník-je svrchní ze 3 (2) plodolistů, trojpouzdrý, s nezřetelnou čnělkou a maličkou bliznou. Plodem je podlouhlá, několikasemenná červená bobule, na spodině s vytrvávajícím okvětím. V
Evropě puškvorec plody netvoří nebo nedozrávají. VI. - VII. V ČSSR roztr., místy však pospolitě; okraje stojatých nebo mírně proudících vod, vlhké příkopy a bažiny z nížiny do podhůří. Druh je rozšířen v Eurasii a atlantské Sev. Americe, v horách
jihových. Asie a v sev. oblastech tropů.
|
V tomto obrovském areálu bylo zjištěno několik chromozomálních ras p., které se většinou hodnotí jako odrůdy a liší se i množstvím silice, i jejím složením. Evropské
rostliny - var. calamus jsou triploidní, proto i sterilní a rozmnožují se pouze vegetativně oddenky. V Sev. Americe je diploidní var. americanus, ve vých. Asii a části SSSR roste tetraploidní var. spurius a v Indii a ve Srí Lance
odrůda var. verus. Často se uv dí, že původ p. u nás rostoucího je v rostlinách, jež se r. 1574 dostaly z Indie do botanické zahrady ve Vídni, odkud se poměrně rychle rozšiřovaly po střed. Evropě. Je však doloženo, že se u nás vyskytoval již mnohem
dříve. Dnes je u nás zcela zdomácnělý. Za jeho domovinu se považují oblasti ze severozáp. Indie do Srí Lanky a Ásamu. - Drogou jsou oddenky (Radix calami aromatici), sbírané zjara nebo na podzim. Pro sběr jsou vhodné vypuštěné rybníky a břehy pomalu
tekoucích vod. Oddenky se vytahují železnými hráběmi nebo háky a odřezávají nožem. Zbaví se jemných kořenů, zbytků listů a dokonale oprané a rozřezané na 20 - 30 cm dl. kusy se suší. Droga je lámavá, nepružná, šedohnědá až načervenalá, voní výrazně příjemně
aromaticky a chutná hořce kořenně. Droga se dodává na trh z vých. Evropy a Malé Asie, intenzívně se p. sbírá v SSSR, údaje o drobném pěstování jsou z Barmy, Srí Lanky a z USA. Loupaná droga, která je krémově bílá, má nižší obsah silic a pro farmaceutické
účely se nehodí. Účinnou složkou drogy je především silice (1,5 - 3,5%) obsahující b -asaron a málo l - asaronu (celkem 10%), metylizoeugenol, terpeny a seskviterpeny zvláštní chemické struktury (epishyobunon, izoshyobunon, akoronen), z nichž některé
vznikají druhotně až při destilaci silice. Droga obsahuje také hořčiny a třísloviny.
Účinkuje jako výborné karminativum a stomachikum, navíc s antibakteriálním, sedativním a do jisté míry i
analgetickým působením. Z indiánské domorodé medicíny je známý mírně halucinogenní účinek p., tedy účinek na centrální nervový systém, který vyplývá z příbuznosti asaronu a myristicinu, halucinogenu z muškátových ”oříšků”. Droga
se užívá samotná v nálevu nebo v čajových směsích při poruchách zažívání a nechutenství. Podporuje látkovou výměnu, uvolňuje křeče při nadýmání, průjmech a působí i slabě diureticky. Je součásti známé karminativní tinktury (spolu
s kmínem a kurkumou) a důležitou složkou hořkých žaludečních likérů. V terapeutických dávkách je bez nepříznivých vedlejších účinků. Lidové léčitelství doporučuje drogu k přípravě mírně dráždivých posilujících koupelí, prokrvujících mazání a jako
kloktadlo při zánětech dásní. Puškvorec se používá i kandovaný pro zlepšení zažívání a chuti k jídlu.
|
Jako léčivá rostlina je známý od starověku (Indie, Malá Asie, Egypt, Řecko). Do vých. Evropy se dostal prostřednictvím tatarských válečníků, s tureckým vojskem jako léčivka
na Balkán a později do střed. Evropy, kde záhy zdomácněl a používal se jako léčivka i koření.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
