PRHA HORSKÁ ("ARNYKA")
Hvězdnicovité (složnokvěté)
Arnica montana L.
Asteraceae (Compositae)
 |
|
Vytrvalá bylina, v ČSR chráněná, slabě kořenně aromatická, 20 - 60 cm vys., s válcovitým, šikmo dl. plazivým oddenkem. Lodyha je jednoduchá, přímá nebo
chudě vstřícně větvená, žláznatě pýřitá. Přizemni listy jsou v růžici, k půdě ± přitisklo, s vejčitými, celokrajnými, na vrcholu tupými nebo špičatými, tuhými, mrtnatými čepelemi, vespod s 5 - 7 vyniklými podélnými‘žilkami a lodyžní listy v 1 -
3 vstřícných párech, s vejčitou až kopinatou, ± celokrajnou čepeli. Všechny listy jsou přisedlé, ± světle zelené a mrtnaté. Květenstvím jsou úbory 4 - 7 cm v Ø, na větvích koncové a většinou jednotlivé. Zákrov je polokulovitý, j; dvouřadý
a květní lůžko vyklenuté, chlupaté, ale bez plevek. Květy se srostlými obaly jsou oranžově žluté, pýřité, v paprsku jazykovité, 2 - 3krát delší než zákrov a samičí, v terči trubkovité, obojaké, v počtu 50 i více, s trubkovitě nálevkovitou, na okraji
pětizubou korunou a se souprašnými tyčinkami. Semeník je spodní ze 2 plodolistů a jednopouzdrý. Plodem jsou válcovité, ± pětihranné, žlutavě zelenošedé až černavé,
|
mrtnaté nažky, s 5 - 10 podélnými žlábky a bledožlutým chmýrem z jednoduchých štětinovitých paprsků, které vznikly přeměnou kalicha. VI. - VIII. V ČSR roztr.; louky,
lesní světliny, travnaté svahy, rašeliniště a mokřady z pahorkatiny do hor, hlav. v horském stupni, jednotlivě i v menších skupinách. V českých zemích jen místy hojněji, na Slovensku chybí. Na hnojených a obhospodařovaných loukách postupně mizí, nejlépe
se daří na pravidelně spásaných horských loukách, neboť dobytek se ji pečlivě vyhýbá. Druh roste v Evropě, a to na jihu z Portugalska, Francie, přes Apeniny a Již. Karpaty na Ukrajinu a na sev. z již. Norska do Litvy. A je význačným zástupcem
květeny středoevropských pohoří objevující se na humózních až písčitých podkladech (± vápnostřezný druh), nikdy vsak na volných nezarostlých místech. - Drogou jsou květy (Flos arnicae), častěji celé úbory (Anthodium arnicae), obojí sbírané nepřekvetlé.
Výjimečně se jako droga požaduji oddenky s kořeny. Květní drogy jsou zářivě oranžové, s hořce aromatickým pachem a hořkou chuti. Dnes přicházejí drogy na trh omezeně z alpských zemí, proto se rostlina i přes náročnost kultury začíná alespoň v malém rozsahu
pěstovat, někdy i v polokulturách. Snáze lze pěstovat terapeuticky stejně hodnotné severoamerické druhy rodu Arnica. např. p. léčivou (A. chamissonis) a p. hojnolistou {A. foliosa). Ze souboru obsahových látek a byly izolovány některé
s výraznými farmakologickými vlastnostmi. Vedle silice (0,1%) jsou to pseudoguajanolidy (např. helenalinacetát, dihydrohelenalinester arnikolid), odpovědné pravděpodobně za jedovatost a. při předávkováni, dále deriváty tymolu a významná skupina sloučenin,
např. tridecen-pentain, tridekadien-tetrain a další. Izolovány byly flavonoidy (glykosidy kvercetinu, luteolinu a kempferolu), loliolid, triterpeny, dvoj mocné izomerní alkoholy arnidiol a faradio, a konečně karotenoidy.
Pseudoguajanolidy zvyšují krevní tlak, prohlubují dýchání, při vyšších dávkách to jsou ale křečové jedy. Sloučeniny
tridecen-pentain, tridekadien-tetrain a další mají výrazné antibiotické účinky, působí antibakteriálně, fungicidně a protizánětlivě. Deriváty tymolu mají silný antiseptický účinek a urychlují hojení ran. Účinky arnykových drog jsou
proto při zevním použití dezinfekční a hojivé, při vnitřním zvyšují krevní tlak a překrvují pánevní ústroje, hlav. dělohu. V lékařství se používají v nálevu jen zřídka, častěji v lihovém výtažku, jež je navíc po zahuštění účinnou součásti
hojivých mastí, čípků proti hemeroidům apod. Vnitřně se užívá extrakt z urog proti žilní nedostatečnosti, bércovým vředům, zánětům žil a je součásti několika hromadně vyráběných léčivých přípravků, určených pro tuto terapii. Lidové léčitelství
doporučuje a. zevně jako prostředek spolehlivě a rychle hojící rány, zmírňující (jako mazání) revmatické bolesti, odstraňující vyrážky a vnitřně jako prostředek upravující zažívání a menstruační cyklus. Často se užívá k těmto účelům tzv.
”arnykový olej”, získaný z úborů .napěchovaných do širokohrdlé láhve, která se neprodyšně uzavře a vystaví plnému slunci. Na dně láhve se po několika dnech objeví oranžová tekutina, která obsahuje účinný komplex látek.
|
A. byla důležitou drogou lidového léčitelství již od středověku, v medicíně se začala používat až v 18. stol. Dodnes se vys. cení.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
