PLICNÍK LÉKAŘSKÝ
Brutnákovité
Pulmonaria officinalis L. s. l.
Boraginaceae
 |
|
Vytrvalá bylina s plazivým, větveným oddenkem, s listnatými a květonosnými prýty, popřípadě i s růžicemi letních listů. Prýty jsou svěže zelené, drsně štětinaté
a zejména v květenství se žláznatými chlupy. Lodyhy jsou přímé, 10 - 30 cm vys., listnaté, na vrcholku s několika krátkými a bohatokvětými, jen dole listenatými vijany květů. Listy v růžici, s nekřídlatým řapíkem a s vejčitou, zašpičatělou, srdčitou
nebo uťatou, náhle v řapík zúženou čepelí, vespod modrozelenou a oboustranně chlupatou, ale nežláznatou, s bolavými skvrnami nebo bez nich. Dol. lodyžní listy krátce řapíkaté, hor. přisedlé, oboje s vejčitou až kopinatou čepeli. Květy jsou krátce
stopkaté, obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, často různočnělečné. Kalich je zvonkovitý, s trojhrannými zuby, vytrvávající a koruna nálevkovitá, s 5 špičatými až zaokrouhlenými laloky, zprvu nachová, poté modrofialová
až modrá, při ústí s 5 svazečky chlupů, střídajícími se s 5 zákališními tyčinkami. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů a dvoupouzdrý. Plodem jsou 4 vejcovité, mírně kýlnaté, leskle hnědé až černé tvrdky.
|
III. - V. V ČSSR dosti hoj.; háje, stinné vlhké lesy, křoviny a břehy potoků na hlubokých humózních půdách z nížiny do podhůří. Druh s. l. roste v Evropě v mírném pásu
z Vel. Británie a Francie na sev, Balkán (Jugoslávie, Bulharsko) a Krymma z již. Skandinávie na Ural. V Alpách vystupuje do subalpínského stupně. Členění druhu donedávna většinou ve dva poddruhy: subsp. officinalis (= subsp. maculata) má
čepele listů ± přezimující růžice skvrnité, řapíky svrchu mělce žlábkovité a delší než drsně chlupaté čepele a subsp. obscura má pouze letni, nepřezimující listové růžice, čepele bez bolavých skvrn, řapíky svrchu hluboce žlábkovité a jen zdéli
± měkce chlupaté čepele. Nověji systematikové hodnotí poddruhy jako druhy, tedy P. officinalis (p. lékařský) a P. obscura (p. tmavý). Jako léčivé se už od středověku používaly převážně rostliny p. lékařského pro léčení ”per signaturam”,
to je podle podobnosti nemocných plic se skvrnitými čepelemi listů (odtud i vědecké jméno rodu, pulmo lat. - plíce). - Drogou jsou řapíkaté listy (Folium pulmonariae) letních růžic vyrůstajících po odkvětu rostlin. Výjimečně se sbírá i kvetoucí
nať (Herba pulmonariae). Přesušená droga se snadno drolí. Droga je tmavozelená, bez pachu, chutná slizovitě, později se stahujícím pocitem na jazyku. Výlučně sběrová droga, která může obsahovat jak listy bolavě skvrnité, tak i tmavozelené, tedy rostliny
obou nově vystavených druhů. Za 1 hod. lze sebrat v dobře zapojeném porostu až 5 kg listů. Droga obsahuje vedle rozpustné kyseliny křemičité hemolyticky inaktivní saponin (1%), dále flavonoidy, alantoin, blíže neurčené třísloviny a slizy. Obsah kys.
křemičité je poměrně vys. (± 2,5%), proto se droga řadí do skupiny, která je obsahem kys. křemičité význačná, spolu s nati přesličky, truskavce ptačího, přip. konopice.
Soubor obsahových látek účinkuje expektoračně, hojivě a močopudně. Dnes se v lékařství užívá jen omezeně,
a to v nálevu samotná nebo v čajových směsích jako podpůrná složka při terapii chorob hor. cest dýchacích, doprovázených úporným kašlem. Toto použiti je plně odůvodněné vzhledem k obsahu saponinu, alantoinu, kys. křemičité a slizů. Droga
zvyšuje výrazně diurézu a její použití pro močopudné čajové směsi je perspektivní. Lidové léčitelství doporučuje drogu při plicních chorobách a zevně jako přísadu do koupelí na krvácející hemeroidy. V anglické kuchyni jsou mladé jarní listy
plicníku oblíbenou součástí jarních vitaminových salátů a pro tento účel se zde dokonce pěstuje.
|
Droga označovaná jako Herba pulmonariae arboreae a uváděná ve starší farmaceutické literatuře nemá s p. lékařským nic společného. Je to označení pro usušené stélky lišejníku
důlkatce plicního (Lobaria pulmonaria, čel. laločníkovité, Stictaceae), jež se dříve sbíraly a využívaly vedle farmacie hlav, v parfumérii a kosmetice.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
