PELYNĚK PRAVÝ
Artemisia absinthium L.
Asteraceae (Compositae)
 |
|
Vytrvalá bylina (někdy až polokeř), 30 - 90 (120) cm vys., výrazně aromatická, s vícehlavým, dřevnatým oddenkem a se stříbřitě plstnatými prýty. Lodyhy jsou přímé,
větvené a bohatě listnaté. Listy jsou střídavé, oboustranně hedvábně šedoplstnaté, s ponořenými siličnými žlázkami, přízemní řapíkaté, ± v přezimujících růžicích, s čepelí v obrysu vejčitou, 2 - 3krát peřenoklanou až peřenodílnou, lodyžní ± přisedlé,
méně členěné, nejhořejší s čepelí trojklanou nebo kopinatou. Květenství je latovité z jednostranných hroznů, složených z četných, krátce stopkatých, ničích; sir. kulovitých úborů, ± 3 mm v ø. Zákrov je polokulovitý, střechovitý, víceřadý a
květní lůžko drsně chlupaté, ale bez plevek. Všechny květy jsou trubkovité, paprsčité, se srostlými a pětičetnými obaly, obvodové samicí a vnitřní obojaké. Koruna je úzce
trubkovitá, s pětiklaným lemem, jasně žlutá. Tyčinky jsou souprašné a semeník spodní ze 2 plodolistů a jednopouzdrý. Plodem jsou drobné, válcovité, ze stran ± smáčklé a nezřetelně rýhované nažky bez chmýru. VI. - IX.
|
V ČSSR roztr., místy dosti hoj.; pastviny, rumiště, pustá místa, u cest a plotů v blízkosti sídlišť z nížiny do podhůří, zvláště na vápnitých a dusíkatých podkladech,
zejména v teplejších oblastech. Druh roste v Evropě a záp. Asii z mírného pásu do pohoří subtropů, pův. nejspíš jen v území od Černého moře do Kašmíru a jihozáp. Sibiře. Ve střed. Evropě převážně ve společenstvech, ovlivněných činností člověka. Nejdále
na sev. ve Švédsku (68° s. z. s.) a v Karélii. Zavlečené v Irsku, Americe a na Nov. Zélandě. - Drogou jsou bohatě olistěné vrcholky lodyh (Herba absinthii), seřezávané na začátku kvetení, popřípadě znovu po obraženi rostlin. Droga je šedozelená s jasně
žlutými úbory, výrazně aromatická s kořennou a velmi hořkou chuti. Droga se získává z přirozených porostů (jih SSSR, poloostrov Balkánský), pro průmyslové využití však z víceletých kultur (Španělsko, Francie, Itálie, Belgie, Dánsko, Vel. Británie, NSR,
NDR, USA). Účinnými látkami jsou silice a hořčiny. Silice (± 0,5%) je tmavozelená až modrá a jako hlav. složky obsahuje tujol (70%) a tujon (10%), dále felandren, pinen, kadinen, seskviterpenické uhlovodíky ketopelanolid a hydroxypelanolid a také chamazulen,
který vzniká až při destilaci silice z azulogenní hořčiny artabsinu. Hořčinami jsou guajanolidy artabsin a absintin, v listech v množství 0,3%, v úborech 0,15%.
Drogu lze zařadit mezi aromatická amara. Silice působí protikřečově, dezinfekčně, protiprůjmově, podporuje
vylučování žluči. Hořčiny výrazně zvyšují sekreci žaludečních šťáv. Droga se užívá v nálevu samotná nebo v žaludečních čajových směsích, konečně jako tinktura. Lze ji aplikovat při žaludečních potížích (některé formy gastritid, nechutenství),
žlučníkové potíže patří rovněž do okruhu indikací pelyňkové drogy. Nesmi se předávkovat ani dlouhodobě užívat, protože tujon je jedovatý. Otravy zvané absintismus jsou známé po nadměrném piti absintových likérů (známý je např. francouzský pernod).
Následkem jsou vážné poruchy centrálního nervstva až zblbnutí, takže v některých státech výroba i pití absintových vín, aperitivů a pálenek jsou zakázány. Užíváni drogy a přípravků z ní je nebezpečné v těhotenství, protože vyšší dávky překrvují
pánevní orgány a mohou vyvolat porušení plodu nebo potrat. V malých dávkách se pelyňkový výtažek nebo nať používají jako koření pro některé masité pokrmy a jako součást kořenných směsi při výrobě vermutů.
|
P. se uvádí jako léčivka, koření i kultovní rostlina již ve starověku (Egypt, Řecko, Itálie). Mohlo se ovšem snadno jednat také o jiné druhy pelyňků, protože právě ve
středomořsko-orientální oblasti, a rovněž v Alpách, je rod Artemisia zastoupen řadou druhů. P. pravý je zařazen mezi užitkové rostliny, které výnosem zvaným Capitulare de villis přikazoval počátkem 9. stol. franský král Karel I. Veliký pěstovat
na královských dvorcích a zahradách. První zpráva o vydestilování pelyňkové silice pochází ze 16. stol. Dnes má p. jako droga mnohem menší význam než v minulosti.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
