BEZ ČERNÝ
Zimolezovité
Sambucus nigra L.
Caprifoliaceae
 |
|
Strom, dřevina s jednoduchým kmenem nebo statný keř, 2 - 7(10) m vys., s borkou na kmeni rozpukanou, světle hnědou až šedavou, na větvích zelenou, s čočinkami
a mohutnou bílou dřeni. Listy jsou vstřícné, lichozpeřené, s 2 - 3 jařmy podlouhle vejčitě eliptičných, náhle zašpičatělých a nestejně pilovitých lístků, s drobnými, opadavými palisty. Květenství tvoři bohaté, ploché, pětiramenné, koncové vrcholíky.
Květy jsou obojaké, ± pravidelné, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly, silně až nepříjemně páchnoucí. Kalich je trubkovitý, pětizubý a koruna kolovitá, žlutavě bílá. Semeník je polospodní, ze 3 plodolistů, trojpouzdrý, se 3 ± přisedlými
bliznami. Plodenství je ± nicí, s červenofialovými stopkami a s ± kulovitými, červenofialovými lesklými drobnými peckovicemi s 3 pecičkami, s purpurovou, měkkou a inkoustově barvící dužninou (bezinky). V.-VII. V ČSSR hoj.; světlé listnaté lesy
a luhy, paseky, pobřežní křoviny, u zdí, plotů a staveni, na skládkách a rumištích z nížiny do podhůří, místy do hor. Druh roste v Evropě a záp. Asii, kromě nejzazšiho sev.
|
Ve střed. Evropě nepochybně pův. jen v luzích a poříčních křovinách. Místy se od nepaměti pěstuje, snadno semeni, proto někde jako zbytek býv. kultur. Věrný průvodce sídlišť.
Nálezy vejcovitých, trojhranných, hnědočervených peciček jsou už z kolových neolitických staveb; bez byl snad již tehdy užitkovou rostlinou. V zahradách a parcích je to však často obtížně vyhubitelná plevelná dřevina, pro rychlý růst však vhodná k zakrytí
nevzhledných zákoutí a pustých míst na jakémkoli podkladu. V zahradách a parcích se pěstují kultivary odlišné od typu vzrůstem, barvou, listy, plnými květy nebo světlými plody. - Drogou jsou květy (Flos sambuci nigrae) a plody (Fructus sambuci nigrae).
Rozkvetlá květenstvi se otrhávají postupně, jak dokvétají. Hlav. stopku nutno zkrátit na ± 1 cm. Drogu tvoři až suché květy, sklepané ze stopek a odsítované. Droga je krémově žlutá, výrazně a dosti příjemně vonná, chutná zprvu nasládle slizovitě, pak
škrablavě. Bezinky se na drogu sklízejí v celých plodenstvích, rychle se suší zavěšené na drátech a pak odstopkuji na sítech. Voní po sušeném ovoci, chutnají sladkokysele až svíravě a slepují se, což však není droze na závadu. Znalosti o chemismu obou
drog jsou dosud neúplné. V květní droze je rutin (až 3%), kyanový glykosid sambunigrin (z druhů rodu Sambucus specifický jen pro b. černý), dále izokvercitrin, stopy blíže nedefinované silice, organické kyseliny, cukry, slizy a třísloviny. Bezihková
droga obsahuje ± 8% invertniho cukru sambubiózy, až 1,5% organických kyselin, vitamín C a hlav. barviva antokyaniny a antokyanidiny, z nichž byly zjištěny např. chryzantemin a sambukyan. V obou drogách jsou údajně složky působící fytoncidně.
Terapeutické vlastnosti jsou vynikající. Drogy se používají jako prostředky potopudné, protineuralgické,
močopudné a projímavé. Horký nálev květní drogy se užívá při onemocněních z nachlazení, hor. cest dýchacích, dobře rozpouští hleny a klidni zanícenou sliznici. Má výrazně protikřečový účinek při nemocech střev a močového měchýře.
Květní droga je častou součástí čajových směsi, ať se jedná o čaje proti nachlazení, ”krev čistící”, projímavé apod. Bezinky se předpisuji rovněž v nálevu, a to při léčení chronických zánětů hor. cest dýchacích, doprovázených úporným
kašlem, při zánětech trojklaného nervu a migrénách a jako doplňková léčba při ischiasu a revmatismu. Čaj z bezinek má mírně projímavý účinek. V lidovém léčitelství se používá ještě v dalších lékových formách. Bezinková povidla a sirup do nápojů
proti zácpě, tzv. ”bezinkový ocet” čili ocet, ve kterém se vyluhovaly květy b., na masáže bolestivého svalstva, bezinkové víno z plodů proti neuralgii.
|
Kromě toho se u nás v některých oblastech připravuje ze zralých bezinek chutná zavařenina na vdolky a lívance, čerstvá květenství se mohou upravit obdobně jako vídeňský
řízek (tzv. kosmatice). B. černý patři od nepaměti k vys. ceněným léčivkám. Jeho mnohostranné léčebné vlastnosti daly vznik také starým českým příslovím: ”Před bezem aby člověk smekal a klekal!” Nebo: ”Před heřmánkem smekni, před bezem však klekni!”
Oboji zajisté zřetelně vyjadřuje prastaré zkušenosti lidového léčitelství. Nejnověji se květy b. černého používají jako aromatická součást některých neslazených nealkoholických nápojů pro děti a plody jako kompot, někdy ve směsi s bobulemi klikvy
(viz brusinka). U nás byl jako ovocná dřevina povolen od r.1983 předběžně kultivar cv. Sambo a další se šlechtí.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
