NÁPRSTNÍK VLNATÝ
Krtičníkovité
Dígitalis lanata Ehrh.
Scrophulariaceae
 |
|
Jedovatá dvouletá, zřídka vytrvalá bylina, 40 - 150 cm vys., v prvém roce jen s přizemní růžici listů, ve druhém s květonosnou lodyhou, jež je jednoduchá,
ztuha přímá, často nachově naběhlá, ± lysá. Listy jsou střídavé, s podlouhle kopinatou, ± celokrajnou čepelí, přízemní a dol. lodyžní v úzce křídlatý řapík sbíhavé, střed. krátce řapíkaté a nejhořejší ± srdčitou spodinou přisedlé, všechny brvité,
s obloukoběžnou žilnatinou. Květenství tvoři hustý, kuželovitý, štíhlý hrozen se žláznatým a ± plstnatým vřetenem, dole někdy větveným. Květy jsou obojaké, souměrné, se žláznatými stopkami‘a se srostlými obaly. Kalich je krátce zvonkovitý, žláznatě
bělovlnatý, s 5 nestejnými kopinatými zuby. Koruna je baňkovitě trubkovitá, ± dvoupyská, s hor. pyskem mělce dvoulaločným, huňatá, bežová, okrově žlutá až načervenale nahnědlá, uvnitř hnědě nebo fialově mřížkované žilkovaná. Tyčinky jsou dvoumocné,
žluté, přední kratší než zadní. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, s příčnou přehrádkou, při spodině s nektarovým prstencem.
|
Plodem je vejcovitá, ostře zašpičatělá, přehrádkosečná, v kalichu uzavřená, dosti pevná tobolka. Semena jsou četná, drobná, ± nepravidelně hranatá, člunkovitě vyhloubená,
se skořicově hnědým, jemně ďubkatým osemením. V. - Vll. V ČSSR se pěstuje jako léčivka v teplých oblastech i na několikahektarových výměrách. Druh roste roztr. na výslunných místech, v lesních světlinách, řídkých křovinách a na pasekách ze sev. Jugoslávie,
již. Maďarska a již. Rumunska do Řecka, Bulharska a evropského Turecka, a to z pahorkatiny do hor. Z kultury zplaňuje, ale málokdy zdomácňuje (Maďarsko, Rakousko). Jako léčivka téměř úplně vytlačil n. vlnatý dříve výhradně používaný a pěstovaný n. červený
(D. purpurea), který se dnes jen omezeně zpracovává pro farmaceutické účely, např. v NDR a SSSR. N. červený, nápadný hustým jednostranným hroznem nachových, uvnitř temně skvrnitých květů, roste planě v atlantské záp. a již. Evropě a zasahuje vz.
do nižších horských poloh ve střed. Evropě; v českých zemích snad (?) pův. jen v sev. Čechách ze Smrčin do Jizerských hor. V Krkonoších a dále na vých. i jinde jen z kultury (okrasná rostlina) zplanělý a ± zdomácnělý. Jiné druhy rodu Digitalis (±
25 druhů) nejsou podle průzkumu pro terapii významné. - Drogou jsou listy přízemni růžice (Folium digitalis lanatae), sklízené v 1. roce vegetace, dnes výhradně z pěstitelských ploch. Počátky pokusů s pěstováním n. vlnatého byly zaznamenány již ve 30.
letech ve Švýcarsku. Dnes se pěstuje ve všech státech Evropy s rozvinutým farmaceutickým průmyslem. Bylo vyšlechtěno několik kultivarů s vyšším obsahem kardioaktivních glykosidů, u nás cv. Krajový a cv. Progres. Obsah lanatosidu C v droze je 0,3%. Droga
je světle zelená, bez pachu, s nepříjemně horkou chutí. Účinnými látkami jsou kardiotonické glykosidy, prudce jedovaté, proto postup léčení a dávky určuje výhradně lékař. Z náprstníkových glykosidů jsou pro terapii nejdůležitější digoxin, digitoxin,
acetyldigitoxin, lanatosid C a dezacetyllanatozid C. Vzájemně se liší v rychlosti, s jakou nastupuje jejich účinek, a v době, po kterou trvá.
Náprstníkové glykosidy jsou pro léčení srdečních chorob a nedostatečnosti oběhu krevního z nich vyplývající
zcela nenahraditelné. Proto droga, z niž se izoluji, je významná farmaceutická surovina. Používají se k léčení srdeční nedostatečnosti v nejširším pojetí, např. při nedomykavosti chlopní, poruchách srdečního rytmu, poruchách oběhu krevního a
chorobách, které vznikají z nedostatečné činnosti srdečního svalu. Určitou nevýhodou náprstníkových glykosidů je jejich zadržování v srdečním svalu. Jejich kumulací mohou při dlouhodobém užíváni vznikat i otravy, a proto se jim předchází tím,
že se dočasně nahradí náprstníkové glykosidy jiným, nekumulujícím léčivem, např. glykosidy z hlaváčku jarního. Droga samotná se v terapii neužívá, používají se pouze z jejich glykosidů hromadně vyráběné léčivé přípravky. Proti droze mají nespornou
výhodu především v možnosti volby některého z nich i v přesném dávkování.
|
N. červený byl známý prostředek proti vodnatelnosti již ve staroirském lidovém léčitelství. Pro moderní lékařství ho objevil anglický lékař William Withering ve druhé
polovině 18. stol., ale teprve v 19. stol. začali lékaři náprstníkové glykosidy cílevědomě používat při terapii srdečních chorob.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
