MOŘENA BARVÍŘSKÁ
Mořenovité
Rubia tinctorum L.
Rubiaceae
 |
|
Vytrvalá bylina, s válcovitým, ± tenkým, článkovaným, světleji červeným, barvícím a krátce výběžkatým oddenkem. Lodyha je přímá nebo popínavá, 40 - 100
cm dl., křídlatě Čtyřhranná, lysá, jen na hranách s tuhými, nazpět zahnutými osténky (zřídka bez nich), jimiž se zachycuje na sousedních rostlinách (v podstatě opěrná liána). Listy jsou po 4 - 6 v přeslenech, krátce řapíkaté, s eliptičně až vejčitě
kopinatou nebo kopinatou, krátce špičatou, jednožilnou čepelí, na okraji a vespod na střed, žilce s drobnými háčkatými osténky (napomáhají popínání rostliny), matně světle zelenou, v mládí tenkou a později skoro pergamenovitou. Listový přeslen
vzniká obdobně jako u mařinky, vstřícné a křižmostojné listy se v něm rozpoznají od pomnožených palistů jen pupenem nebo větévkou v jejich úžlabí. Květenství tvoři vrcholová, řídká lata z vidlanů. Květy jsou obojaké, stopkaté, paprsčité, kromě
pestíku čtyřčetné, drobné, se srostlými obaly. Kalich je jako čtyřzubý nízký lem a koruna je úzce nálevkovitá, řepicovitá, s hluboce čtyřdílným okrajem a vejčitými cípy, zpočátku ± vzpřímenými, později odstávajícími, světle žlutá.
|
Tyčinky jsou 4, vetknuté krátkými nitkami při ústi korunní trubky pod zářezy mezi cípy. Semeník je spodní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, lysý a plodem hladká, červená až
červenohnědá dvoupeckovička, velikosti drobného semene hrachu. VI.—VIlI. V českých zemích se pěstovala jako barvířská rostlina ještě v 17. stol., spolehlivé údaje o zbytcích byv. kultur pocházejí z doby přibližně před 130 lety. K získání červeného barviva
na látky (kraplak, turecká červeň) se mořena pěstovala již ve starověkém Středomoří, od středověku až do konce minulého stol. i ve střed. Evropě (Francie, Anglie, Nizozemí, Německo), všude, kde se rozvíjel textilní průmysl, a tam také častěji zplaňovala.
Dnešní, jen ojedinělá naleziště, zejména ve střed. Evropě, jsou zbytky dřívějších kultur. Po získání syntetického alizarinu (r. 1868), lacinějšího než přírodní, kultury zanikly. Druh roste planě snad jen ve vých. Středomoří a dále do Střed. Asie. Barvivo
m. se do oblastí mimo primární areál dováželo. Vyhlášená byla kdysi tzv. levantská mořena z Malé Asie pocházející pravděpodobně z orientálního druhu m. cizí (R. peregrina). -Drogou jsou oddenky s kořeny (Radix rubiae tinctorum), vyorávané z 2
- 3 letých kultur zjara nebo na podzim. Kultury jsou vhodné pro drobné pěstitele, výnos je 15 - 20 q/ha. Před sušením se oddenky s kořeny očisti od kořenových krčků a vlášení a operou se. Droga je tmavá, snadno lámavá, z kusů oddenků ± 0,5 cm v Ø,
se slabým, ale význačným pachem a s chutí zprvu sladkou, později nahořklou. Obsahuje 2 - 4% antracénových derivátů, např. alizarin, lucidin, pseudopurpurin, puřpurin, rubiadin, purpuroxantin, christofin, kolucidin, juzunol a glykosidy (primverosidy)
těchto aglykonú. V současné době jich bylo izolováno kolem 20. Za hlav. účinnou složku se považuje kyselina ruberytrová (alizarin-2-primverosid).
Uvedený soubor látek má schopnost rozrušovat a snad dokonce rozpouštět vápenatohořečnaté, fosfátové a urátové
ledvinové a močové kameny, působí zároveň jako dezinficiens močových cest. V literatuře jsou i údaje o schopnosti komplexu izolovaných látek z drogy rozpouštět některé typy žlučníkových kamenů. V lidovém léčitelství i lékařství se užívá zřídka
samotná práškovaná droga, popřípadě její odvar nebo výluh. Spíše slouží izolovaný komplex látek z drogy k výrobě hromadně vyráběných léčivých přípravků. Použití v lékařství je směrováno na ledvinové, močové a snad i žlučníkové kameny, popřípadě
písek, jimi působené koliky, při nichž tonizující složky drogy usnadňuji vypuzování kamenů i písku, dále na záněty močového měchýře, močových cest a ledvinové pánvičky. Opakovaně byl pozorován dobrý účinek při léčení pomočování a nadbytku kys.
fosforečné v moči.
|
Používání drogy z m. k léčení je známo od starověku (nejstarší zmínka je snad u lékaře řeckého původu Galena z 2. stol.), prakticky ve stejné indikační oblasti jako dnes.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
