MĚSÍČEK LÉKAŘSKÝ
Hvězdnicovité (složnokvěté)
Calendula officinalis L.
Asteraceae (Compositae)
 |
|
Jednoletá nebo dvouletá bylina, na jihu vytrvalá, ± pýřitá, nepříjemně balzámově páchnoucí, 20 - 70 cm vys. Lodyhy jsou vystoupavé nebo přimé, hranaté, v hor.
polovině větvené, až pod květenství listnaté a s několika úbory. Listy jsou střídavé, dol. s čepeli kopisťovitou, znenáhla zúženou v řapík, střed. a hor. s obvejčitou až podlouhle kopinatou, uťatou nebo srdčitou spodinou přisedlou, všechny čepele
celokrajné nebo oddálené chrupavčitě zubaté, světle zelené, slabě pyrite a žláznatě lepkavé, bradavičnatě drsné. Květenství tvoří jednotlivé, 3 - 7 cm šir. úbory, na ztuha přímých stopkách. Zákrov je nízce polokulovitý, dvouřadý, z kopinatých,
brvitých listenů a lůžko úboru ploché, bez plevek. Květy se srostlými obaly, v paprsku souměrné, s jazykovitou, na konci trojzubců korunou a samicí, v terci paprsčité, kromě pestíku pětičetné, s trubkovitou korunou a se souprašnými tyčinkami, samčí
nebo zdánlivě obojaké, ale s neplodným pylem. Kalich je nezřetelný a semeník spodní ze 2 plodolistů a jednopouzdrý.
|
Květy v paprsku dvou- až víceřadé, světle žluté až oranžovočervené, zasucha lesklé, květů v terči 70 -150, také žlutých nebo tmavonachových až hnědých. Plody jsou okrově
žluté až hnědé nažky, bez chmýru, člunkovitě prohnuté, od obvodu plodenství do středu v pěti tvarech, od vnějších vel., dovnitř srpkovitě prohnutých a hrubě háčkatě zubatých, přes menši, v postranní křidla rozšířené až k nejmenším vnitřním, prstencovité
stočeným (různoplodost). Plody vznikají většinou jen z květů paprsku. VI. - X. Druh známý jen v kultuře a z lokalit, vzniklých zplaněním pěstovaných rostlin. Pěstuje se pro skromné nároky na stanoviště a dlouhodobé kvetení převážně pro ozdobu. Je to
nejspíš prastarý a ustálený kříženec druhů m. polokřovitého (C suffruticosa) z evropského Středomoří a m. hvězdovitého (C stellata) ze Sicílie a sev. Afriky. Vznik m. lékařského je možno umístit do záp. Středomoří. - Drogou jsou rozkvetlé
úbory nebo jen jazykovité květy, sbírané především z tzv. plnokvětých, oranžově červených kultivarů. Droga se získává v plném létě tak, že se sbírají za suchého a slunného počasí celé, plně rozkvetlé úbory (Anthodium calendulae), z nichž se po usušení
vytřou obvodové květy tvořící vlastní drogu (Flos calendulae). Droga má pův. barvu květů, šustí mezi prsty, je slabě aromatická a chutná nahořkle slaně. M. je vhodná léčivka pro drobné pěstitele, protože se sbírá ručně a postupně, jak úbory rozkvétají.
Pro farmaceutické účely se pěstuje v mnohých evropských státech. U nás byl vyšlechtěn červeně oranžový, ”plnokvětý” kultivar cv. Plamen. Červenooranžové zbarvení drogy podmiňují karotenoidy (lykopin, neolykopin, citroxantin, flavoxantin aj.). Za terapeuticky
významné se pokládají v droze triterpenické saponiny (kalendulosid), polyiny, alkoholy faradiol a arnidiol a konečně i silice. (± 0,02%) s protizánětlivými azulogennimi seskviterpenalkoholy. Z doprovodných látek je pozoruhodná přítomnost kys. salicylové.
Droga připomíná do určité míry účinnými látkami i použitím drogu prhy (arniky), ale není toxická.
Vnitřně působí protizánětlivě, baktericidně, má účinky choleretické, diaforetické a slabě protikřečově.
Užívá se v nálevu samotná nebo v čajových směsích při chorobách žlučníku a žlučovodů, zánětech žaludku a střev, močového měchýře atd. Zevně se používá proti zánětlivým onemocněním pokožky, při zánětech nehtového lůžka, bércových vředech,
omrzlinách, drobnějších popáleninách, k rychlejšímu hojeni ran a k podpoře granulace jejich poškozené tkáně. Významné je použití m. v léčebné kosmetice (masky, krémy, pleťové vody), neboť čistí, zjemňuje a zvláčňuje pleť. V lidovém léčitelství
se cení tzv. ”měsíčkový olej”, to je oranžová, čirá tekutina olejovitého vzhledu, samovolně vyloučená z květů m., natlačených do širokohrdlé láhve a vystavených na slunci po několik dnů. Má pověst vynikajícího hojivého prostředku na rány apod.
Omezeně se droga používá jako barvicí koření místo šafránu.
|
Také k přibarvováni másla a sýrů. M. jako léčivku z oblastí sev. od Alp poprvé uvádí abatyše Hildegarda von Bingen ve 12. stol.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
