LÍPA MALOLISTÁ
Lipovité
Tilia cordata Mill.
Syn.: T. parvifolia Ehrh.
Tiliaceae
 |
|
Strom až 30 m vys., řidčeji keř, většinou s nízkým, tlustým kmenem a s hustou, ± kulovitou korunou. Borka je zprvu hladká a hnědá, později podélně brázditá a černavá.
Mladé výhonky a pupeny jsou jemně chlupaté, větévky olivově zelené až červenavé, s čočinkami. Listy jsou střídavé, dl. řapíkaté, s přiokrouhlou, nesouměrně srdčitou, špičatou, ostře pilovitou čepelí, svrchu ± lysou, tmavozelenou, vespod nasivělou,
v úhlech hlav. žilek s chomáčky narezavělých chlupů. Květenství je vrcholičnaté z vidlanů v paždí listů, ze 4 až 11 (16) stopkatých květů; ke stopce květenství přirůstá blanitý, čárkovitě podlouhlý, síťnatě žilkovaný listen. Květy jsou obojaké,
paprsčité, pětičetné, vonné, s volnými obaly. Kališní lístky jsou vejčité, šedozelené a vylučují na svrchní straně nektar, korunní obvejčitě podlouhlé, lysé, žlutobílé. Tyčinky jsou v počtu 10 - 30, pětibratré, v 5 zákorunních svazcích. Semeník
je svrchní z 5 plodolistů, pětipouzdrý, s jedinou čnělkou. Plodem je tenkostěnná, žebernatá, ± kulovitá, krátce zašpičatělá, poměrně měkká nažka.
|
VI. - VIl. V ČSSR dosti hoj.; listnaté lesy, keřnaté stráně, břehy vod z nížiny do podhůří. Často se vysazuje v parcích a do stromořadí. Druh roste ze severových. Španělska,
Vel. Británie a již. Skandinávie na vých. k dol. toku Irtyše, izolovaně na jihu v Zakavkazsku. Pěstuje se v Sev. Americe. Drogu skýtá také l. velkolistá (T. platyphylios; syn. T. grandifolid), s kuželovitou korunou, v úhlech hlav. žilek
listových čepelí s chomáčky bolavých chlupů, v květenství jen s 2 - 5 (9) květy, s tlustostěnnými, dřevnatými, tvrdými nažkami. Kvete ± o 14 dní dříve než l. malolistá a roste u nás na obdobných stanovištích, většinou však jen v nižších polohách. Areál
druhu je v podstatě jen jiho- a středoevropský ze severových. Španělska a jihozáp. Švédska a z Itálie a Bulharska do záp. Ukrajiny. Drogou bývají také květenství údajného křížence obou druhů, tj. l. obecné (T. vulgaris; syn. T. intennedia),
místy i přirozeně vznikajícího, ale v kultuře hojnějšího než domnělé rodičovské druhy. - Drogou jsou květenství (Flos tiliae), sbíraná za suchého počasí na začátku rozkvětu i s blanitým listenem. Sběr je většinou obtížný a bez žebříku, s výjimkou dol.
větví, skoro nemožný. Vzhledem k nebezpečí úrazu nemá květ sbírat školní mládež. Droga je zelenavá se zlatými květy, nepřípustná je zahnědlá nebo z překvetlých květenství s plody. Má slabý medový pach a sladce slizovitě chutná. Lipový květ je pro nesnadný
sběr stále nedostatkovou drogou. Dodavateli jsou převážně evropské státy. Účinnými látkami jsou flavonoidy, silice, třísloviny a slizy. Ze souboru flavonoidů byly izolovány: tilirosid (snad hlav. složka drogy) a další, odvozené od kemferolu a kvercetinu.
Hlav. součástí silice (0,05%) je farnesol. Tříslovin v květní droze je poměrně málo. Sliz se skládá z hexóz kyseliny uronové a metylpentóz. Ve vzájemném poměru silice a tříslovin spočívá vůně a chuť drogy. Tento poměr je nevyrovnaný a nevhodný u cizích,
pěstovaných druhů lip, např. l. stříbrné (T. tomentosa) a l. americké (T. americana). Droga z nich pocházející se pozná nepříjemnou, fádní, sladce olejovitou příchuti.
Lipový květ je účinný prostředek potopudný, protizánětlivý, spazmolytický a diuretický. Používá se při
nemocech z nachlazení jako podpůrné léčivo. Droga se předpisuje v nálevu slazeném medem nebo je součástí prsních čajových směsi. V lidovém léčitelství se kromě toho doporučuje při chorobách močového a zažívacího ústrojí. Zevně lze užit
nálev jako kloktadlo nebo jako přísadu do posilujících koupelí. Výluh z lipového květu se doporučuje i v kosmetice ke koupelím vlasů a proti pihám. V lipové kůře (Cortex tiliae) je hojně tříslovin, dále fraxin a eskulin. V poslední době se doporučuje
jako choleretikum a antispazmodikum.
|
Lípa se mezi léčivkami objevuje až koncem 16. stol., ale již předtím se doporučovalo dřevěné uhlí z lípy proti průjmům a střevním potížím. Dnes je tato indikace obsoletní.
Obecně rozšířen a velmi oblíben je lipový čaj stejně jako ”čistý” lipový med.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
