LICHOŘEŘIŠNICE VĚTŠÍ
Lichořeřišnicovité
Tropaeolum majus L.
Tropaeolaceae
 |
|
Vytrvalá bylina, u nás v kultuře jednoletá, šťavnatá a masitá, lysá, s rozvětveným koženém. Lodyhy jsou ± poléhavé nebo ovíjivými řapíky popínavé, 30 - 200 (300)
cm dl., zelenavé, se střídavými listy, se štítnatou, okrouhlou, mělce vykrajovanou, laločnatou až celokrajnou čepelí; žilnatina je dlanitá z 10 žilek, které vycházejí z mimostředného vetknutí řapíku a konči v mělkých zářezech okraje čepele. Květy
jsou jednotlivé, úžlabní, stopkaté, 3 - 6 cm v Ø, obojaké, souměrné, s pětičetnými a volnými obaly, žluté, oranžové až hnědočervené. Kalich je korunovitý, ± dvoupyský,
střed. lístek tvoři s dol. částmi dvou sousedních korunních lístků ústi úzce kuželovité, 2 - 4 cm dl. barevné ostruhy, jež vzniká hlubokým prohloubením květního lůžka a vytváří nektarium. Žlázky
na jeho vnitřní stěně vylučují sladký, ale ostře chutnající nektar. Tři dol. korunní lístky jsou na přechodu do úzkého nehtu zřetelně třásnité. Tyčinek je 8 (4+4); dvě střed, chybějí. Jsou vetknuty nitkami do vrcholu květní stopky.
|
Semeník je svrchní ze 3 plodolistů, trojpouzdrý. Ve zralosti se paprsčitě od středu rozpadá ve 3 jednosemenné nepukavé plůdky, v podstatě tedy nažky, zprvu s tlustě houbovitým,
později zkorkovatělým a hrubě svrasklým oplodím. V. - X. V ČSSR se dosti hoj. pěstuje jako letnička pro ozdobu, v Evropě i jinde patří k velmi oblíbeným zahradním rostlinám. Pův. v Peru a Kolumbii, kde roste jako trvalka. U nás ojediněle z kultury zplaňuje,
ale nezdomácňuje. Dnešní velmi četné okrasné kultivary lichořeřišnice jsou převážně kříženci, označováni souborně T. x cultorum. Matečnou rostlinou drogy mají být rostliny T. majus, připouštějí se však i rostliny okrasných kříženců.
- Drogou jsou jednosemenné plůdky (Semen tropaeoli), označované zpravidla jako ”semena”. Sbírají se postupně, neboť dozráváni je nestejnoměrné a už nedozrálé plůdky snadno odpadávají. To znesnadňuje sběr a zavinuje i trvalý nedostatek drogy. Pro pěstování
jsou proto vhodné jen menší plochy o rozloze několika a. Semena páchnou zatuchle, jakoby po bramborách, a žvýkaná chutnají palčivě ostře. Účinnou látkou je hořčičná silice (± 0,03%), obsažená nejen v semenech, nýbrž i v ostatních částech rostlin, kde
je ji však ještě méně. V některých buňkách pletiv je tioglykosid glukotropeolin vznikající z fenylalaninu a tioglukózy. V jiných buňkách je obdobně izolovaně uložen enzym myrozináza. Po narušení buněk (při mletí nebo žvýkání) dochází k vzájemné reakci
obou látek, při níž fermentativně vzniká benzylizotiokyanát (± 90%), D-glukóza a kyselý síran draselný. Benzylizotiokyanát působí výrazně bakteriostaticky.
Droga je účinné dezinficiens močového měchýře a močových cest. Odstraňuje akutní i chronické nákazy
působené stafylokoky, salmonelami a dalšími patogenními mikroorganismy. Dokonalý účinek se dostaví, uvolni-li se účinné látky drogy až v tenkém střevě. Proto se jako lékové formy hromadně vyráběných léčivých přípravků z l. připravuji granule
nebo dražé, potažené látkami, rozpustnými až po projiti žaludkem. V lidovém léčitelství se doporučuje pro tytéž účely užívat šťávu vylisovanou z čerstvých rostlin nebo salát připravený z listů. Tyto přirozené lékové formy léčí s úspěchem také infekce
hor. cest dýchacích. Účinné látky se vylučují močí, přirozenou střevní mikroflóru neničí ani ji neochuzují. V léčebné kosmetice se doporučuje čerstvá šťáva vylisovaná z rostlin proti vypadávání vlasů a infekcím vlasové pokožky.
|
V Evropě, kam byla lichořeřišnice dovezena až koncem 17. stol. z Peru, nemá její léčebné použití dl. tradici. Naproti tomu v Již. a ve Střed. Americe je její léčivý dezinfekční
účinek známý odedávna. Poupata a mladé plůdky naložené do octa jsou jednou z mála hodnotných náhrad pravých kapar neboli kaprlat, tj. květních poupat středomořského keře kaparo vniku trnitého (Capparis spinosa, čel. kaparovníkovité, Capparaceae}.
Z listů l. se připravuje také zdravý a osvěžující salát.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
