LEVANDULE LÉKAŘSKÁ
Hluchavkovité (pyskaté)
Lavandula angustifolia Mill.
Syn: L. officinalis Chaix; L. vera DC.
Lamiaceae (Labiatae)
 |
|
Polokeř, 20 - 60 cm vys., plstnatý, vonný, s vystoupavými nebo vzpřímenými, ± bohatě větvenými stonky a s odstálými větévkami. Listy jsou křižmostojné, kopinaté
až čárko vité,-tupé, celokrajné, s podvinutým okrajem, dol. běloplstnaté, hor. šedozelené. Květenství tvoři vrcholový, stihlý lichoklas s pýřitým vřetenem, ze 3 - 8 nahoře sblížených, dole ± oddálených lichopřeslenů, složených ze 6 - 10 květů v
paždí vejčitě kosníkovitých, zašpičatělých, žilkovaných, blanitých, hnědě nebo fialově naběhlých listenů. Květy jsou kratičce stopkaté, obojaké, souměrné, se srostlými obaly.
Kalich je vejcovitě trubkovitý, šedofialový, s četnými žláznatými chlupy se silici, krátce pětizubý, s hor. srdčitým zubem téměř tvaru víčka. Koruna je nezřetelně dvoupyská, s dl. trubkou, s cípy pysků přiokrouhlými, ± plochými a stejnými, uvnitř
žláznatě pýřitá, vně běloplstnatá, fialová až nachová. Tyčinky jsou dvoumocné, přední dvojice delší než zadní. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, dospíváním se členící ve 4 části, při spodině s laločnatým žláznatým prstencem. Plodem jsou 4 lesklé,
hladké tvrdky.
|
VI.-VlIl. V ČSSR se ojediněle pěstuje v nejteplejších oblastech jako léčivka nebo okrasná rostlina (skalnička). Druh roste v evropském Středomoří, a to ze Španělska až
do Jugoslávie; v Bulharsku a na Krymu není pův. Tvoří součást suchomilných společenstev na výslunných svazích, v Přímořských Alpách až do 1700 m n. m., v již. Evropě i severněji mnohdy zplaněle i zdomácněle, u nás vz. Pěstuje se v polních kulturách v
mnoha státech všech světadílů pro silici, méně jaké léčivka a pro ozdobu (v Evropě nejpozději od 16. stol.). - Drogou jsou ještě nerozvité květy (Plos lavandulae). Získávají se sdrháváním nebo odřezáváním květenství a odrolením květů po usušení. Droga
je jednak sběrová z nalezišť ve Středomoří, jednak z polokultur a kultur ve Španělsku, v již. Francii, Itálii, Jugoslávii, Bulharsku, Maďarsku, SSSR, také v USA, Argentině, Austrálii a v některých státech na africké straně Středomoří. Bylo vyšlechtěno
několik kultivarů, u nás např. cv. Krajová, s výnosy 3 až 5 q/ha, což představuje 3 - 5 kg silice. Droga má kořenný příjemný pach a chutná nahořkle. Účinnou látkou je silice, v množství podle původu a kultivaru 1 - 3%. Obsahuje estery linaloolu (až 60%),
především linalylacetát a dále terpineol, borneol, cineol, geraniol a další složky, stále nově objevované, diky přesnějším analytickým metodám. V droze byly zjištěny také glykosidické sloučeniny (kumarin, umbeliferon) a blíže neznámé třísloviny.
Droga se v lidovém léčitelství i lékařství považuje za mírné, ale účinné nervinum snižující krevní tlak
a s vhodnými sedativními účinky. Někteří lékaři pokládají levandulovou drogu za mírné narkotikum, jež otupuje vnímání, tlumí reflexy, snižuje tělesnou teplotu a zpomaluje srdeční činnost. Droga se užívá v nálevu samotná nebo v čajových
směsích a používá se při neurastenii, předráždění, migrénách, nespavosti, bušení srdce, dále při poruchách trávení i jako mimo dezinficiens močových cest a diuretikum. Zevně se uplatní jako aromatická a prokrvující přísada do posilujících
koupelí. Droga také mírně dráždí pokožku, proto se doporučuje jako lihové mazání při revmatických a ischiatických potížích. Vel. význam má levandulová silice v parfumérii a kosmetice, ve farmacii omezeně jako prostředek k překrveni a mírnému
znecitlivění pokožky a k její mírné dezinfekci, dále pak k aromatizování masti a jiných hromadně vyráběných léčivých přípravků.
|
Silice se destiluje z kvetoucí natě různým způsobem, od pojízdných, často i primitivních destilačních zařízení (destilováni na místě sběru či pěstování) až po průmyslové
destilační kolony. Z květů příbuzné l. širolisté (L latifolia; bas. L spica var. latifolia) se destiluje tzv. spiková silice, používaná též v parfumérii. Druh roste ze záp. evropského Středomoří na Jadran. Kříženci mezi oběma zmíněnými
druhy (L x intermeclia) skýtají tzv. lavandinovou silici, jež je výchozí surovinou pro izolaci i polosyntézu dalších vonných látek. Tomuto účelu slouží ještě jiné druhy levandulí rostoucí v oblasti z Madeiry do Indie. Ve starověku i středověku
byly levandulové květy vonnou přísadou do koupelí. Dnes mají ve farmacii omezený význam a jsou především surovinou v průmyslu vonných látek.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
