KÝCHAVICE BÍLÁ
Liliovité
Veratrum album L. s. l.
Liliaceae
|
|
Jedovatá vytrvalá bylina, 50 - 170 cm vys., s krátkým, tlustým, svislým, nečlánkovaným, šedohnědým až černým oddenkem a s četnými, rovnoměrně tenkými, světlejšími
kořeny. Lodyhy jsou přímé, tlusté, zejména nahoře krátce a měkce chlupaté, hustě listnaté. Listy jsou jednoduché, v sir. pochvu zúžené, dol. s čepelí šiř. eliptičnou, hor. s kopinatou, oboje špičaté a celokrajné, podél žilek vždy hluboce zřasené
a vespod krátce a měkce chlupaté. K vrcholu lodyhy se listy zmenšují, přecházejíce v šir. vejčité nadlisteny. Květenství tvoří lata z hroznů, 30 - 60 cm dl., ± pýřitá až vlnatá. Květy jsou paprsčité, trojčetné, s nerozlišeným obalem, většinou mnohomanželné.
Lístky okvětí (3+3) jsou podlouhle eliptičné, dole srostlé, světle žlutozelené nebo bolavě zelené, se zelenými žilkami anebo celé bílé. Nitky tyčinek (3+3) přirůstají ke spodině okvětních lístků. Semeník je svrchní ze 3 plodolistů, na spodině srostlých.
Plodem je ± přehrádkosečná, roztroušeně chlupatá tobolka, štěpící se ve 3 měchýřky, pukající na břišním švů.
|
Semena jsou četná, plochá, světle hnědá, křídlatě vroubená. VL - VIII. Druh v širším pojetí se dnes většinou členi ve dva druhy, z nichž oba rostou v ČSSR roztr. z podhůří
do hor. Bělokvětá k. bílá (V. album s. str.) roste vz. v již. Čechách (Novohradské hory a jihových. Šumava ve skupině Blanského lesa a Plechého) a dále na Slovensku (Nízké Poloniny). K. zelenokvětá (V. lobelianum) je rozšířena v pohořích
sudetsko-karpatské soustavy a sestupuje nezřídka i do podhůří. Oba druhy, jež se liší i počtem chromozómů, sleduji především horské louky, prameništní svahy, údolní palouky, lesní světliny, hole, nivy, pastviny a vrchoviště, často i pospolitě. K. bílá
je omezena na hory již. a střed. Evropy (těžiště v Alpách), kdežto k. zelenokvětá (V. lobelianum) má rozsáhlý areál ze Španělska do Řecka a ze střeď a severových. Evropy celou Sibiří k Jeniseji, pak již. Sibiří do Mandžuska a Japonska; na jihu
na Kavkaze a v Tchien-šanu. - Drogou jsou oddenky s kořeny (Rhizoma veratri), které se vykopávají na podzim. Droga je výhradně sběrová. Dodavateli pro trh jsou hlav. balkánské státy a SSSR. Na léčivou drogu se sbírají oddenky obou uvedených i dalších
východoasijských druhů, v USA tamní k. zelená (V. viride), jež byla z přírody přenesena také do pokusných kultur. Droga je šedo- až černohnědá, bez pachu, s trvale ostrou, nahořklou chuti, dráždící (při manipulaci s ní nebo při práškování) ke
kýchání. Je prudce jedovatá a smrtelná dávka pro dospělého se pohybuje od 1 do 2 g. Účinnými látkami drogy jsou steroidní alkaloidy cholestanového typu (1 - 1,6%), jež lze rozdělit
do tří skupin, podle počtu atomů kyslíků v molekule. Farmakologicky nejúčinnější jsou estery protoverinu, germinu a veracevinu. Jsou to hlav. protoveratriny A a B (jejich směs se označuje jako protoveratrin). Z esterů germinu jsou to např. germerin a
germitrin, z esterů veracevinu pak cevadin, cevacin a veratridin. Dalšími účinnými složkami drogy jsou volné alkaloidy jervin, rubijervin, veratramin a jejich glykosidy. Z nealkaloidních složek drogy je pozoruhodné zastoupení triterpenických látek. Vzájemný
poměr alkaloidních skupin a jednotlivých alkaloidů není stálý a je podmíněn geneticky, ekologicky i stářím drogy.
Protoveratriny mají výrazný účinek na snižování vys. krevního tlaku. Při srdeční nedostatečnosti údajně
působí obdobně jako náprstníkové glykosidy. Jejich účinek není však vždy spolehlivý a navíc jsou prudce jedovaté. Proto se droga k. i izolovaný komplex či jednotlivé alkaloidy v medicíně významněji neuplatnily, s výjimkou některých akutních
hypertenzí, těžkých lokálních neuralgií, dysfunkcí zažívacích orgánů nejasného původu a těžké svalové únavy. Přesto je na trhu několik hromadně vyráběných léčivých přípravků (zejména v USA) s určením jako emetika, antimyastenika a antihypertonika.
Poměrně často se droga předpisuje jako tinktura, kde jsou větší možnosti individuálního dávkování. Jakékoli používání přípravků z kýchavice je vázáno na lékaře a jeho pokyny. Poměrně často se droga nebo přípravky z ní uplatňuji ve zvěrolékařství
jako stomachikum a emetikum pro přežvýkavce nebo excitans pro koně. K. je léčivkou již od starověku; její dávivé účinky, vyvolání kýchání po vdechnutí prachu z rozdrcené drogy a relativně dobrý účinek při zevním použití proti parazitům byly známy
již dávno, zároveň však od užití odrazovala její vel. jedovatost.
|
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
