KRUŠINA
OLŠOVÁ
Řešetlákovité
Frangula
alnus Mill.
Rhamnaceae
 |
|
Jedovatý
strom, 1 - 5 m vys., zřídka menší polokeř, s hladkou, šedohnědou horkou,
s příčnými, dl. a bolavými čočinkami a s lámavými, rozestálými větvemi.
Pupeny jsou nahé a listy jednoduché, střídavé, krátce řapíkaté, s tenkými,
eliptičnými až obvejčitými, ± celokrajnými, v mládí vespod chlupatými
čepelemi, s výraznou obloukoběžnou žilnatinou. Drobné, krátce stopkaté
květy jsou po 10 - 20 v chudých úžlabních vrcholících. Jsou obojaké, paprsčité,
kromě pestíku pětičetné, s volnými obaly na obvodu pohárkovité češule.
Květní stopky jsou lysé a květy zelenavě bílé až žlutozelené. Zuby (ušty)
kalicha jsou podlouhle trojhranně špičaté a korunní lístky kratší, nehetnaté,
kápovitě obalující kratičké zákorunní tyčinky s vel. prašníky. Semeník
je svrchní ze 3 plodolistů, trojpouzdrý. Plodem je kulovitá lysá, zprvu
červená, ve zralosti černofialová až černá drobná peckovice, s 2 - 3 pecičkami.
Semena jsou trojhranně čočkovitá. V. - VI. Kvetení postupné, na rostlinách
je možno nalézt poupata, květy, nezralé i dozrávající plody.
|
V ČSSR dosti hoj.; vlhké lesy, luhy, křoviny, suti a u vod z nížiny do hor.
Druh roste téměř v celé Evropě, kromě krajního sev. a ostrovů, a v Asii souvisle
od Uralu do Altaje, izolovaně ještě po Jenisej a Tchien-šan, dále v oblasti
Kavkazu a v sev. Malé Asii, vz. v severozáp. cípu Afriky. Zavlečené nebo zplaněle
v Sev. Americe. Druh kyselých podkladů, vápnostřezný a věrná součást olšin.
- Drogou je kůra (Cortex frangulae), sbíraná zjara před rašením v lesních probírkách
s povolením majitele pozemku. Technika sběru je různá. Sbírá se však jedině
lesklá, tzv. zrcadlová kůra mladých větví (bez borky) v kusech nejméně 20 cm
dl. Odřezané větve se naklepou a naříznou po obvodu na obou koncích i podélně
(nebo se nařezávají ve šroubovici) a loupadlem nebo nožem se kůra sloupne. Rourkovitě
samovolně svinuté kusy kůry se svazují. Droga je až 1,2 mm tlustá, vně černo-
až šedohnědá, s příčnými světlejšími čočinkami, na vnitřní ploše lesklá, oranžově
až hnědě červená. Je bez pachu, chutná zprvu nasládle, později horce. Před použitím
v terapii se musí aspoň rok skladovat nebo upravit ”umělým stárnutím” (zahřátí
na 100°C po dobu 1 hod.); čerstvá droga totiž účinkuje jako emetikum volnými
antroderiváty a monomerními antroglukosidy, jež ve starší droze již nejsou.
Droga je zatím výhradně sběrová. Hlav. dodavateli jsou státy střed. a sev. Evropy
a SSSR. Ve spolupráci s lesními závody se však reálně uvažuje o zakládání polokultur,
ze kterých by bylo možné drogu těžit. Účinnými složkami krušinové kůry jsou
antracénové deriváty odvozené od emodinu, jichž obsahuje 4 - 8%. V droze jsou
po předepsané době ročního skladování nebo po umělém stárnutí zejména glukofranguliny
A a B a po odštěpení glukózy pak franguliny A a B. V menším množství jsou zastoupeny
glykosidy fyscionu a chryzofanolu. Dále byly v droze zjištěny peptidické alkaloidy
frangulanin a franganin (v listech, které nejsou drogou, další alkaloid frangufolin).
Jejich farmakodynamické účinky nejsou známé, soudí se, že se podílejí na taxativním
účinku drogy. Starší údaje o přítomnosti pravých třislovin a triterpenických
sapogeninů jsou pravděpodobně mylné.
Droga
se hoj. užívá v lidovém léčitelství i v lékařství jako mírné spolehlivé
projímadlo. Antrachinonové glykosidy se ve střevech štěpí a redukují
na antroderiváty, jež dráždí střevní sliznici, podporují vylučováni sekretů,
které usnadňují vyprázdnění tlustého střeva. Droga, popř. látky z ní izolované,
účinkují zvolna, až po několika hod. Zjistilo se, že soubor látek působí
příznivěji než jednotlivé čisté glykosidy. Kůra k. se předpisuje při
úporných nebo chronických zácpách, samotná nebo v čajových směsích
(nejen v projímavých, nýbrž i v odtučňovacích čajích) a nebo jsou její
izolované látky obsaženy v hromadně vyráběných léčivých přípravcích. V
lidovém léčitelství se používají různě upravené také zralé peckovice.
|
Nejstarší
spolehlivý údaj o užití drogy jako projímadla je z r. 1305. následujících stol.
se známost jejích účinků rychle rozšířila, neboť se začala používat jako lacinější
náhražka dovážených oddenků středoasijských revení (Rheum; čel. rdesnovité,
Polygonaceae); odtud také v 17. a 18. stol. skoro běžné označení k. ”Rhabarbarum
plebejorum”. Tehdy se krušinová kůra doporučovala i jako prostředek.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze roku
1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
