KOZLÍK LÉKAŘSKÝ
Kozlíkovité
Valeriana officinalis L. s. l.
Valerianaceae
 |
|
Vytrvalá bylina, 20 - 150 cm vys., s krátce plazivým, válcovitým a kroužkovaným oddenkem, s četnými drátovitými kořeny, již při vadnuti příznačně páchnoucí. Lodyhy
jsou jednoduché, přímé, duté, ± brázdité, dole ± mrtnaté, nahoře lysé, se vstřícnými listy, bez palistů, s dol. řapíkatými a hor. přisedlými. Čepel je peřenosečná až lichozpeřená, u střed, lodyžních listů s (2) 3 - 6 páry po vřetenu nesbíhavých
úkrojků (lístků) nebo se 6 - 14 úkrojky (lístky) po vřetenu sbíhavých. Květenství je chocholičnatá lata z opakovaně trojramenných vidlanů. Květy jsou drobné, obojaké, nesouměrné, se srostlými obaly. Kalich je jako žebernatý val, s 5 krátkými, spirálovitými
zuby a koruna řepicovitá, s 5 nestejnými tupými cípy, na spodině s nadmutým vakem s nektariovým pletivem, světle růžová až skoro bílá. Tyčinky jsou 3, dl. nitkami vetknuté do korunní trubky. Semeník je spodní ze 3 plodolistů a trojpouzdrý. Plodem
je ± ploše smáčkla nažka, na vrcholu s 10 i více pernatými paprsky na spodině spojenými (létací aparát vznikl z kališních zubů!) a se 2 žebry, což jsou zbytky jalových plodolistů.
|
Semeno je jediné, drobné. V. - IX. V ČSSR roztr. až dosti hoj.; vlhké louky, ale i suché keřnaté stráně, pobřežní křoviny, příkopy, lesní vlhčiny, luhy, zarostlé skály
a u vod z nížiny do hor. Druh v šir. pojetí roste z mírného pásu do pohoří subtropů v celé Eurasii, tedy ± od vých. břehů Atlantiku k záp. břehům Pacifiku. Zavlečené v Sev. Americe. - Drogou jsou oddenky s kořeny (Radix valerianae) bez zbytků nadzemních
části rostlin, získané výhradně z kultur. Kozlík se pěstuje v řadě států záp. a střed. Evropy a hoj. v SSSR, a to ve vyšlechtěných kultivarech, s původem v různých druzích (nebo i v jejich křížencích), v něž se podle novějších taxonomických studii rozpadl
značně šiř. druh V. officinalis L. s. l. Členěni je obtížné v důsledku bohaté proměnlivosti, hranice druhů se zčásti překrývají. Z druhů skýtajících drogu a patřících svým rozšířením zcela nebo větším dílem do Evropy je nutno uvést k. lékařský
[V. officinalis L. s. str. (V. exaltata)], k. chlumní (V. collina), k. bezolistý (V. sambucifolia) a k. výběžkatý (V. procurrens). U nás byly vyšlechtěny kultivary cv. Širokolistý Krajový a cv. Úzkolistý Krajový; jejich
druhový původ je prakticky nezjistitelný. Výnosy oddenků s kořeny z dvouletých kultur jsou 20 - 30 q/ha. Typický pach získá droga až sušením, chutná zprvu nasládle, později kořenně hořce. Po ročním skladováni ztrácí postupně účinnost. Obsahuje 0,2 -
2% silice, složené z četných monoterpenů (plněny, kamfen, limonen, felandren, terpinen, terpinolen atd.), seskviterpenů (karyofylen, kadinen, elemen, kurkumen, bisabolen atd.) a z esterů borneolu, myrtenolu atd. Kozlíkový pach působí jak volná kyselina
izovalerová, tak její bornylester. Droga obsahuje dále 0,1% pyridinových alkaloidů (se známým excitačním účinkem na kočky), jichž bylo izolováno zatím přes 10. Hlav. sedativní účinek drogy se připisuje tzv. valepotriátům. Název je utvořen jako umělá
zkratka vaferiana-epoxy-triesterů. Droga jich obsahuje od 1 do 5%. Jsou velmi nestálé. Z drogy byly izolovány valepotriáty: valtrat, dihydrovaltrat, acevaltrat atd. Kozlíková droga obsahuje ještě jako doprovodné látky třísloviny, cukry a organické kyseliny.
Droga s nerozloženými valepotriáty je v dnešní terapii velmi ceněná. Je charakterizována jako mírné, leč
spolehlivě účinné sedativum, s neméně zajímavými druhořadými účinky tonicko-excitačními a částečně protikřečovými, podobnými papaverinu. Tuto indikaci, pův. již v lidovém léčitelství, převzalo i lékařství. Droga se doporučuje při nervové
předrážděnosti, pocitech srdeční úzkosti, žaludeční neuróze a při nervové vyčerpanosti z přepracování. Její účinky jsou uklidňující a mírně uspávající. K. se odedávna oceňoval jako spolehlivě účinkující léčivka a používal se jako nálev nebo
výluh z drogy samotné nebo byla kozlíková droga součásti čajových směsí. Velmi oblíbená ještě dnes je tinktura (známé ”baldriánové kapky”) a ze zahuštěného výtažku vyráběné ”baldriánové pilulky”. Dnes je souhrn účinných látek izolovaných z drogy
součástí četných hromadně vyráběných léčivých přípravků. Dlouhodobé užívání bez lékařského dohledu se nedoporučuje, předávkování se projevuje bolestmi hlavy a neklidem (alkaloidy!). Používání k. jako léčivky lze sledovat od středověku.
|
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
