BAZALKA PRAVÁ
Hluchavkovité (pyskaté)
Ocimum basilicum L.
Lamiaceae (Labiatae)
 |
|
Jednoletá bylina, někdy chlupatá, většinou však lysá, příjemně vonná. Lodyhy jsou přímé, 10 - 45 cm vys., ± hustě větvené a listy křižmostojné, krátce řapíkaté,
s vejčitou až kosníkovitou, celokrajnou nebo různě členěnou, ± kadeřavou, světle zelenou čepelí. Květenství tvoří přetrhovaný lichoklas z ± šestikvětých lichopřeslenů. Květy jsou obojaké, souměrné, krátce stopkaté, dvoupyské, se srostlými obaly.
Kalich s hor. pyskem ± okrouhlým a celokrajným, s dol. čtyřzubým, síťnatě žilkovaný, za plodu zveličující. Koruna je červená, růžová, žlutavá nebo bílá, s kratičkou .trubkou, se sir. čtyřlaločným hor. pyskem a s dol. lžícovitým a delším. Tyčinky
jsou dvoumocné a semeník svrchní ze 2 plodolistů. Plodem jsou 4 droboučké, vejcovité, tmavohnědé až černé tvrdky, ve vlhku silně slizovatějící. VI.-IX. V ČSSR se zřídka pěstuje jako léčivka nebo koření. V kultuře hlav. v teplých oblastech Evropy,
v již., ve Střed, a vých. Asii, v sev. a severových. Africe a subtrop. a trop. Americe, tam skoro všude také zplaněle i zdomácněle. V důsledku prastaré kultury (v Egyptě a Indii již ve starověku) je prvotní domovina
b. nejistá, většinou se uvádí již. Asie nebo severových. Afrika.
|
Značnou proměnlivost druhu zachytila už vyobrazení v evropských bylinářích ze 16. stol. Pěstované
typy patří do vlastního poddruhu subsp. basilicum (a var. basilicum), druhou skupinou je b. nejmenší (subsp. minimum), již tvoří drobné, ale bohatě větvené rostliny, pěstované v Evropě pro ozdobu a jako ”voničky”. - Drogou je hustě
listnatá nať (Herba basilici). Sklízí se za květu sežínáním rostlin 10 - 15 cm nad zemí, pro větši plochy je možná mechanizovaná sklizeň. Surovina pro farmacii, potravinářství a parfumérii se získává výhradně z pěstovaných rostlin. Tradiční produkční
země jsou Itálie, Francie a Španělsko, dnes již také již. NSR a střed. NDR, Bulharsko, SSSR, Egypt a Indie. V posledních desetiletích bylo vyšlechtěno několik kultivarů, u nás např. velkolistý cv. Ohře. Množstvím silice je nejlepší kadeřavolistý kultivar
cv. Cripsum. V Evropě jsou kultury b. nevelké, u nás zatím nepřesahují 10 ha. Výnos natě je až 15q/ha. Droga je sytě zelená, s příjemnou aromatickou vůní i chutí. Její výraznou složkou je silice (nejstarší údaj z r. 1582) v množství 0,25 - 1 %, většinou
± 0,5%. Podle složení jsou 4 typy silice. Silice evropského původu obsahuje hlavně metylchavikol a až 40% linaloolu, rostliny pěstované v USA mají až 50% linaloolu a 30% metylchavikolu. V silici typu ”Reunion”, vyvážené z ostrovů Komory v Indickém oceánu,
linalool chybí, je však zastoupen kafr, d-pinen, metylchavikol a cineol. Velmi příbuznou ”kafrovou” silici získávají v evropské části SSSR z b. mátolisté (O. menthaefolium, pův. v Etiopii a Arábii). Silici obdobné skladby s 60% kafru získali v
Indii z b. kilimandžárské (O. kilimandscharicum, pův. z trop. vých. Afriky, kde se pro kafr též pěstovala). Další je tzv. ”sladká” bazalková silice, obsahující kromě linaloolu hlav. metylester kyseliny skořicové a pocházející snad z b. sivé (O.
canum, pův. v trop. Asii a Africe). Tato silice se dnes produkuje v Bulharsku, na Sicílii, v Egyptě, Indii a na ostrově Haiti. Poslední typ bazalkové silice obsahuje eugenol a produkuje se na Jávě, ostrovech Samoa a Seychely, v poslední době se
pěstuje na Kavkazu a v Tádžikistánu. Matečnou rostlinou je ± křovitá b. příjemná (O. gratissimum), domácí v Indii.
B. byla léčivkou proti rozmanitým nemocem již ve starověku. Silice a z doprovodných látek třísloviny usnadňují
trávení a ovlivňují příznivě činnost zažívacího ústrojí. Silice je zároveň dezinficiens močových cest. V lidovém léčitelství se droga využívá jako expektorans při zánětech hor. cest dýchacích, jako prostředek potopudný a klidnící
i jako dezinfikující kloktadlo. Léčivem byla kdysi tzv. bazalková voda, připravovaná vyluhováním nebo destilací čerstvé natě. B. se předpisuje v nálevu samotná nebo v čajové směsi při výše uvedených onemocněních.
|
Bazalková silice je důležitá v parfumérii při kompozicích růžové a karafiátové vůně, omezeně je součástí hromadně vyráběných léčivých přípravků. Jako koření má již dlouho
mnohostranné použití v kuchyni (zejména již. Evropa, Orient a tropy), ale také v potravinářství. Věnce z b. se nalezly již v hrobkách staroegyptských pyramid.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
