KOSTIVAL LÉKAŘSKÝ
Brutnákovité
Symphytum officinale L.
Boraginaceae
 |
|
Vytrvalá bylina, odstále tuze bělavě štětinkatá, 30 - 120 cm vys, s krátkým, vícehlavým oddenkem a se svislým, řepovitým, až 30 cm dl., podélně brázditým, vně
načernalým, uvnitř bělavým a zasucha tvrdým kůlovým kořenem. Lodyha je přímá, masitá, dutá, bohatě větvená, křídlatě hranatá. Listy jsou střídavé, po lodyze sbíhavé a čepele vejčitě kopinaté, dol. v křídlatý řapík zúžené, hor. přisedlé, všechny
tenké, síťnatou žilnatinou svraskalé, drsně chlupaté, zejména vespod na vyniklých žilkách. Květenství je hroznovité, z hustých, krátkých dvojvijanů v paždi hor. listů. Květy jsou obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, se srostlými obaly,
na nicích stopkách a bez listenů. Kalich je do 3/4 - 4/5, rozeklaný v kopinaté ušty, za plodu ± zveličující. Koruna podlouhle bankovitá, ± 2krát delší než kalich, fialová, kalně nachová, růžová
nebo žlutavě bílá, s 5 trojhrannými, navenek vyhnutými cípy. Tyčinky vetknuté tlustými nitkami ± ve středu korunní trubky mají fialové prašníky a střídají se s 5 šiř. trojhrannými a na okraji bradavičnatými vychlípeninami koruny.
|
Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, při spodině s nektariovým prstencem. Plodem jsou 4 šikmo vejcovité, trojhranné, hladké, lesklé, šedohnědé až černé tvrdky.
V. - IX. V ČSSR hoj.; vlhké louky, příkopy a u vod z nížiny do podhůří, místy údolími stoupá až do hor. Druh roste téměř v celé Evropě (mimo krajní sev. a jih), přesahuje za Ural do záp. Sibiře k řece Obu, izolovaně roste na Tarbagataji a v Džungarsku.
Ve Skandinávii a Pobaltí zdomácněle. - Drogou jsou oddenky s kořeny (Radix consolidae seu Radix symphyti), sbírané z rostlin před květem nebo po odkvětu, tedy zjara nebo na podzim. Kořeny se vyrýpávají rýčem. Za 1 hod. se sebere až 5 kg kořenů. Je to
výlučně sběrová droga s nepravidelnou poptávkou. Je tmavohnědá až fialovočerná, na lomu světlá, bez zápachu, chutná zprvu nasládle, pak horce a ostře, s mírně stahujícím pocitem. Z účinných látek jsou pozoruhodné alantoin a alkaloidy. Alantoin (0,8 -
1,5%) je dusíkatá látka vznikající v rostlinách z močoviny působením enzymu urinázy na konci purinového metabolismu. Pyrolizidinové alkaloidy (symfytocynoglosin, konsolidin, konsolicin, symfytin, echinidin), i když prvé byly izolovány již začátkem našeho
stol., jsou dnes předmětem podrobnějšího chem. průzkumu. Z drogy byly dále izolovány triterpenické látky, slizy, cukry a organické kyseliny.
V lidovém léčitelství byl k. používán odedávna jako prostředek na obtížně se hojící rány, pohmožděniny i
na zlomeniny kostí. Odtud pochází jeho pověst o takřka zázračném hojivém účinku a také i jeho český název. Hojivost alantoinu byla skutečně prokázána. Za první světové války se v polních nemocnicích zjistilo, že rány se hojí rychleji, jsou-li
v nich ”červi” (tj. larvy much). V exkrementech larev je obsažen alantoin. Tato skutečnost dala dokonce základ k tzv. ”červové terapii”. V lidovém léčitelství se kostivalová droga doporučuje i při vážnějších poruchách zažívacího ústrojí, např.
při žaludečních a dvanáctníkových vředech k jejich vyhojení. Známé je také používáni nálevu či odvaru z drogy pro jejich mírně projímavé účinky a diky obsahu slizu i při zánětech hor. cest dýchacích. Používáni drogy z kostivalu je v
současné medicíně omezené. Nálev nebo odvar drogy bývá předpisován jako pomocná terapie při léčeni žaludečních a dvanáctníkových vředů. K zevnímu použití se doporučuje při terapii hemeroidů, bércových vředů apod. v případech, kdy běžný způsob
léčeni není úspěšný. Nejsou ani vzácné případy účinných obkladů při zánětech svalů, šlachových pouzder, při pohmožděninách apod. Dobré výsledky byly dosaženy při léčení paradentózy výplachy výluhem nebo odvarem drogy. Nové je zjištěni, že výtažky
z drogy prokázaly protinádorové působení při pokusech na zvířatech.
|
Otevírá se proto nová možnost podrobného průzkumu této léčivé rostliny. Léčivé vlastnosti k. jsou známé od starověku. Ve středověku byl vyhlášeným lékem ranhojičů. Používal
se do mastí a obkladů na zlomeniny, pohmožděniny i na otevřené rány. Jeho dnešní omezené použití není v podstatě v souladu s jeho skutečnými a dlouhodobě ověřenými léčivými vlastnostmi. Je to však způsobeno dokonalou technikou, proto i lepšími výsledky
dnešní chirurgie.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
