KORIANDR SETÝ
Coriandrum sativum L.
Apiaceae (Umbelliferae)
 |
|
Jednoletá bylina, lysá, rozemnutá páchne po štěnicích, je 20 - 80 cm vys., s lodyhou přímou, jemně rýhovanou, nahoře rozvětvenou, se střídavými listy. Přizemní
jsou řapíkaté, s okrouhlou a zastříhávaně vroubkovanou, trojlaločnou nebo peřenosečnou čepeli. Dol. lodyžní listy jsou kratčeji řapíkaté, střed. a hor. listy sir. blanitě vroubenými pochvami přisedlé, všechny 1 - 3krát peřenosečné, s čárkovitými
až niťovitými úkrojky. Květenství tvoří stopkatý okolík, složený ze 3 - 5 okolíčků, bez obalu a s jednostrannými obalíčky ze 3 listenů. Květy jsou obojaké, paprsčité, kromě pestíku pětičetné, s volnými obaly, obvodové v okolíku výrazně paprskující.
Kališní lístky jsou kopinaté až čárkovité, na plodu vytrvávající a korunní obsrdčité, bílé nebo červenavé, paprskující jsou hluboce dvoudílné. Semeník je spodní ze 2 plodolistů, dvoupouzdrý, na vrcholu s kuželovitým žláznatým terčem. Plodem jsou
kulovité až vejcovité, ± hladké, hnědožluté až světle žluté dvounažky, s nízkými žebry, zůstávající většinou spojené.
|
VI. - VII. V ČSSR se místy pěstuje v nejteplejších oblastech. Pův. nejspíš jen ve vých. Středomoří (africko-asijská část) z nížiny do podhůří jako plevel v obilí, odtamtud
na severových. až do Tatarské ASSR. Pěstuje se pro aromatické plody v teplých oblastech a hlav. na vápenitých půdách, skoro ve všech světadílech. Přechodně také zplaňuje a ojediněle zdomácňuje (pole, vinice, pustá místa, překladiště). - Drogou jsou zralé
plody (Fructus coriandri), výhradně z polních kultur. Hlav. dodavatelem k. je SSSR. Četné další evropské státy, dále Maroko, Etiopie, Indie, Čína, Japonsko a USA mají kolísavou produkci. Bylo vyšlechtěno několik výnosných kultivarů (u nás např. cv. Hrubčický),
lišících se velikostí plodů a skladbou silice. K. se sklízí před plnou zralostí a nechá se na poli dozrát ve snopech. K. výmlatu je nutné ho odvézt na vozech vyložených plachtou, aby nedocházelo k ztrátám výdrolem. Na vel. plochách je obvyklá rychlejší,
i když méně kvalitní sklizeň žáci mlátičkou. Výnosy koriandru u nás jsou 10 - 20 q/ha. Droga příjemně aromaticky voní a chutná zprvu sladce, později ostře kořenně. Dl. skladováním dochází k znehodnocováni drogy ztrátou silice, která je její hlav. účinnou
složkou. Její obsah se pohybuje do 1%. Hlav. složkou silice je D-linalool (60 - 70%), dále geraniol, borneol, pinen, terpinen a další terpeny. Z drogy byl také izolován triterpen koriandrol a olej. Zápach po štěnicích způsobuje trans-tridekan, obsažený
zejména v nezralých plodech a nati. K. indického původu obsahuje v silici také tymol. Účinné složky k. působí obdobně jako obsahové látky kmínu, fenyklu nebo anýzu.
Uvolňují křeče hladkého svalstva zažívacího ústrojí, působí jako karminativum proti plynatosti, jako účinné
stomachikum a expektorans. Zevně vyvolávají prokrveni tkání a úlevu při ischiatických a revmatických bolestech. Nejoblíbenější lékovou formou je nálev na rozdrcené plody, zevně pak jejich lihový výtažek (tzv. karmelitské mazání). K.
je také součástí některých čajových směsí a hromadně vyráběných léčivých přípravků; silice slouží v lékařství především jako korigens pachu a chuti. Více než ve farmacii se používá k destilaci silice a jako koření, hlav. v orientální kuchyni, místy
jako chlebové koření.
|
Je také součásti některých kořenných směsí kari, používá se v konzervárenském, hlav. v rybím průmyslu, při přípravě zelí a jiné zeleniny, v cukrářství a uzenářství. V
Německu i Anglii aromatizuji k. některá piva, v Orientě zase tabákový výtažek. K. je součástí bylinných směsi k výrobě některých žaludečních likérů. Koriandrová silice je ve voňavkářství surovinou pro získání významných vonných látek linaloolu, linalylacetátu,
citrátu a jononu. Jako kořeni se k. objevuje v literárních památkách staré Indie, na staroegyptských papyrech i v antické literatuře. Do oblasti sev. od Alp se známost o něm dostala s římskými osadníky. První spolehlivé zprávy ze střed. Evropy jsou z
doby iránského krále Karla I. Velikého (konec 8. a počátek 9. stol.). Obecně známý se u nás jako léčivka i koření stal až v 16. stol.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
