KONVALINKA VONNÁ
Liliovité
Convallaria majalis L.
Liliaceae
 |
|
Jedovatá vytrvalá bylina, 10 - 40 cm vys., s dl. plazivým a větveným oddenkem, na vrcholu každoročně s několika stříbřitě blanitými podlisteny, objímajícími dl.
řapíky většinou dvou jednoduchých přízemních listů s eliptičnou až eliptičně kopinatou, zašpičatělou čepelí se souběžnou žilnatinou. Po straně listů vyrůstá ± přímý stvol s vrcholovým, jednostranným a řídkým hroznem květů. Podpůrné listeny jsou
úzce kopinaté, ± kratší než květní stopky. Květy jsou obojaké, paprsčité, trojčetné, s nerozlišeným srostlým obalem, nicí a vonné. Okvětí je kulovitě zvonkovité, se 6 krátkými, vně vyhnutými ušty (3 + 3), mléčně bílé nebo narůžovělé. Tyčinky (3+3)
srůstají v dol. polovině tlustých nitek s trubkou okvětí. Semeník je svrchní ze 3 plodolistů, trojpouzdrý, při spodině s nektarodárným pletivem. Plodem je kulovitá, oranžově červená, několikasemenná bobule odpadávající s krátkou stopkou (perikládium),
jež je stopečkovitě zúženou nejdolejší částí okvětí a plodolistů, k niž přirůstá vlastni stopka květu.
|
Semena jsou kulovitá, s modravým nebo světle hnědým osemením. V. - VI. V ČSSR dosti hoj.; světlé lesy, křoviny, paseky, suti, horské louky a poříční naplaveniny z nížiny
do hor, často pospolitě v polostinných lesních světlinách a na vlhčích, spíše vápnitých než kyselých podkladech. Druh (s. str.) roste skoro v celé Evropě (endemit, s jedinou lokalitou až u Krasnojarska na hor. toku Jeniseje). V atlantské Sev. Americe
(širší oblast Appalačského pohoří) roste příbuzná k. horská (C montana). Od C majalis oddělují někteří botanikové druhy: k. zakavkazská (C transcaucasica) z Krymu a oblasti Kavkazu, k. mandžuská (C manshuricd) od Bajkalu do
Číny a k. východní (C keiskei) ze Sachalinu, Kurii a Japonska. - Drogou jsou v Eurasii květonosné stvoly a listy (Herba convallariae) nebo listy bez řapíků (Folium convallariae), v USA výjimečně i oddenky (Rhizoma convallariae); švýcarský lékopis
předepisoval také květy (Flos convallariae). Jsou to drogy vesměs sběrové, pokusy s pěstováním jsou zatím ojedinělé (NSR, SSSR). Droga .pochází vesměs z Evropy a její matečnou rostlinou je tedy C majalis s. str. V důsledku snadného zapaření sběru
(v hustším porostu se za 1 hod. sebere až 5 kg) je nutné co nejrychlejší sušení, před sušením je účelné listy trochu pomačkat, aby lépe schly. Droga má svěže zelené listy a stvoly s krémově bílými květy, je bez zápachu, pokud neobsahuje květy, pokud
ano, pak příjemně voní. Chutná zprvu nasládle, pak ostře hořce. Čerstvé rostliny i drogy z nich jsou prudce jedovaté a nesměji je sbírat děti. Droga obsahuje více než 30 kardioaktivních glykosidů, v celkovém množství 0,2 - 0,6%. Nejdůležitější z nich
pro terapii jsou konvalatoxol, konvalosid a lokundjosid. Glykosid konvalatoxol převažuje v populacích konvalinky rostoucích v záp. a severozáp. Evropě, konvalosid a lokundjosid ve východoevropských. Populace ze střed. Evropy obsahují hlav. jmenované
glykosidy v poměru ± 1:1:1. Z konvalosidu vzniká při sušeni konvalatoxin, který spolu s konvatatoxolem je pro terapii nejdůležitější, ať již v čisté podobě po izolaci z drogy nebo ve standardizovaném extraktu z drogy. Droga obsahuje dále směs steroidních
saponinů (např. konvalamarozid) s výrazně dráždivými účinky na sliznici a malé množství silně a příjemně vonné silice s farnesolem jako hlav. složkou. Kardioaktivní glykosidy se při perorálním použití vstřebávají jednotlivě méně výrazně, ve směsi je
vstřebání rychlejší.
Proto se kromě hromadně vyráběných léčivých přípravků osvědčily i galenické lékové formy (tinktura, extrakt,
nálev). V terapii se především používá čistý konvalatoxin, který rychle nastupujícím, ale krátkodobým účinkem lze srovnat s působením K-strofantinu z krutikvětů (Strophanthus, Apocynaceae). Působí zároveň silně diureticky, z těla se rychle
vylučuje a nehromadí se, takže ani po delším užívání nemůže dojít k otravám z nahromadění kardioaktivních látek v těle, jak je to možné např. u náprstníkových glykosidů. Je zejména vhodný při náhlých případech srdeční slabosti, ke zvýšení a
posílení činnosti srdce. Rovněž lze léčiva z konvalinky použit u pacientů, u nichž je nezbytné dlouhodobé podávání kardiotonických glykosidů v menších dávkách. Terapie je jedině možná pod přímým dohledem lékaře, který určí i dávkování. K. jako
léčivka se v lidovém léčitelství takřka neobjevuje pro svou jedovatost. Jako účinný lék na srdce byla poprvé použita v minulém stol., když v r. 1856 z ní byla vyizolována směsná účinná látka a nazvána konvalamarin.
|
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
