KOKOŠKA PASTUŠÍ TOBOLKA
Brukvovité (křížaté)
Capsella bursa-pastoris (L.) Medik.
Bas.: Thlaspi bursa-pastoris L.
Brassicaceae (Cruciferae)
 |
|
Jednoletá, ozimá bylina, řidčeji dvouletá, řídce chlupatá nebo lysá. Kořen je jednoduchý, vřetenovitý, u dvouletých rostlin dřevnatějící. Lodyhy jsou jednotlivé,
jednoduché nebo větvené, přímé, jemně rýhované 5 - 70 cm vys. Přízemní listy jsou v bohaté růžici, řapíkaté, úzce podlouhlé, celokrajné, hrubě pilovité, zubaté, chobotnatě laločnaté až kracovitě peřenosečné a s nepravidelně zubatými úkrojky, lodyžní
střídavé, střelovitě objímavé, celokrajné až peřenodílné; všechny listy tmavozelené a velmi mnohotvárné. Květenství tvoří bezlistenné hrozny. Květy jsou na odstálých stopkách, obojaké, bisymetrické, dvoučetné, nevonné, s volnými obaly. Kališní
lístky jsou bělomázdřité, šikmo odstálé, ve 2 kruzích a korunní lístky obvejčité, s krátkým nehtem, bílé až narůžovělé, zřídka žlutavé, v jednom kruhu, někdy chybějí. Tyčinky jsou čtyřmocné. Semeník je svrchní, druhotnou svislou přehrádkou dvoupouzdrý.
Plodem je trojúhelníkovitě obsrdčitá, ploše smáčklá šešulka, s vytrvávající kratičkou čnělkou.
|
Semena jsou četná, světle hnědá, skoro hladká. III. - XII. V ČSSR hoj.; plevel (pole, zahrady), pustá místa, u cest, na zdech, v dlažbě, na rumištích a skládkách z nížiny
do hor, s oblibou na dusíkem bohatých půdách, také jako epifyt ve výdutích starých stromů. Pův. nejspíš jen ve Středomoří, dnes jako průvodce člověka skoro kosmopolit, na mnoha místech zdomácněle. Druh vys. proměnlivý. - Drogou je nepřekvetlá nať (Herba
bursae pastoris). Je výhradně sběrová, požadavky na trhu nejsou veliké. Sběr odřezáváním rostlin u země pod listovou růžici. Obvyklé znečištění nejspodnějších listů zeminou je nutno odstranit oklepáním nebo odsítováním před sušením. V dobrém porostu
lze sebrat za 1 hod. až 5 kg natě. Do sběru nepatři nať s bílými povlaky a různými znetvořeninami, jež způsobuje parazitická plíseň bělostná (Albugo candida). Nať není náchylná k zapaření. Droga slabě, ale nepříjemně páchne a chutná ostře hořce.
Účinnými látkami jsou na pachu se podílející biogenní aminy, a to cholin, acetylcholin, tyramin a histamin. Obsahem aminů se projevila určitá ”podobnost” s obsahovými látkami námele. Alkaloidy námelového typu se nezjistily, ačkoli je některá literatura
uvádí. Z přítomných flavonoidů se dnes považuje za účinný především glykosid diosmin. Zjištěn byl dále pseudoalkaloid sinapin, který je esterem cholinu s kyselinou hořčičnou. Jako účinné složky se uvádějí také saponiny, silně pěnivé, ale nezpůsobující
hemolýzu. V semenech bylo nalezeno malé množství kardenolidů, což je pravděpodobné, neboť podobné látky se vyskytují i u jiných zástupců křížatých rostlin, např. druhy rodů trýzel (Erysimum), chejr (Cheiranthus), trýzelka (Syrenia),
které se občas používají i jako kardiotonika. Z mastných kyselin byly izolovány linolová a linolenová, nikoli však eruková. Z doprovodných látek možno uvést cukry (manitol, sorbitol, adonitol a inositol) a organické kyš. (šťavelovou, vinnou, jablečnou,
pyrohroznovou a fumarovou). Biogenní aminy zvyšuji stahy svalů dělohy při parenterálnim použití. Diosmin účinkuje protikrvácivě. Působení dalších složek drogy nebylo zatím farmakologicky prověřeno.
Při vys. dávkách může droga zavinit podráždění až obrnu ústřední nervové soustavy. V lidovém léčitelství se
droga používala jako prostředek proti nadměrnému krvácení při menstruaci a zneužívala - použita ve vyš. dávkách - k vyhnání plodu. Dnes je toto použití obsoletní a s drogou nelze jako dříve počítat jako s náhražkou námele. Určité
opodstatnění má však droga při léčení chorob močových cest, hlav. ledvinovém písku (působení flavonoidů!), nesmí se však jednat o oxalátový písek, protože droga sama šťavelany obsahuje. Předpisuje se nálev drogy nebo čajových směsí, ve kterých
je obsažena. Více se používají výtažky z čerstvé natě v homeopatických přípravcích doporučovaných pro stejný okruh onemocnění. Užívání k. je možné pouze pod dohledem lékaře, poněvadž ve vyšších dávkách působí jedovatě.
|
Je léčivou rostlinou známou od starověku, s nejstarší zmínkou pravděpodobně již u starořeckého lékaře Hippokrata. Ve vých. Asii, především v Čině, se pěstuje jako zelenina
(”zee tsai”), listy růžic mladých rostlin na salát.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
