JÍROVEC MAĎAL ("KOŇSKÝ KAŠTAN")
Jírovcovité
Aesculus hippocastanum L.
Hippocastanaceae
 |
|
Strom až 25 m vys., s hustou, klenutou korunou a s převislými obvodovými větévkami. Borka je šedohnědá, šupinovitě až deskovité se odlupující. Mladé větve jsou
hnědoplstnaté a pupeny tlustě vřetenovité, pryskyřičnatě silně lepkavé. Listy jsou vstřícné, dlanitě složené, 5 - 7četné, se žlábkovitým řapíkem až 20 cm. dl., s přisedlými, podlouhle obvejčitými, vroubkované pilovitými, peřenožilnými, v mládí
vespod červenohnědě chlupatými lístky. Květenství tvoří přímé, kuželovité, bohaté laty z vijanů. Květy jsou v latě většinou obojaké nebo zároveň také samci, řidčeji navíc i samici, zřídka jsou celá květenství jednopohlavná. Květy jsou šikmo souměrné
a s pětičetnými a volnými obaly. Kalich je nestejně pětilaločný a korunní lístky přiokrouhlé obvejčité, se žlábkovitým nehtem a zkadeřeným, brvitým okrajem, bílé, dva hor.
větši a se žlutou, později růžovou, zubatou skvrnou. Tyčinek je 7, jsou chlupaté, delší než koruna, s bílými nitkami, se žlutými prašníky a s červenohnědým pylem.
|
Semeník je svrchní ze 3 plodolistů, trojpouzdrý, sametově chlupatý a žláznatý a plodem je ±
zploštěle kulovitá, žlutozelená, měkce ostnitá, pouzdrosečná tobolka, s 1 - 3 semeny, jež jsou nepravidelně mírně stlačeně kulovitá, s leskle hnědým tuhým osemením a s vel., žlutavě šedohnědým pupkem. V.-VI. V ČSSR se pěstuje ve stromořadích a parcích
a často zplaňuje, místy se vysazuje i při okrajích lesů. Roste planě v podhorském stupni vlhkých lesů v některých pohořích Balkánského poloostrova (ve střed. Albánii až k 41° s. z. s.,
Epirus a Thesálie v Řecku, již. Jugoslávie a Preslavský Balkán v Bulharsku). Je to evropský endemit, s geograficky nejbližšími druhy v Himálaji, ve vých. Asii a v Sev. Americe a zároveň památný třetihorní relikt. Od středověku se j. pěstoval např. v
Istanbulu, odkud r. 1588 získal semena Charles de l‘Ecluse (Clusius), profesor botaniky na univerzitě ve Vídni, a vypěstoval z nich v tamní botanické zahradě první stromy jírovce ve střed. Evropě. Z ní se j. rozšířil postupně po značné části Evropy (na
sev. až k 60°). - Drogou jsou především semena (Semen hippocastani), jež se sbírají po vypadnutí z tobolek nebo se z nich vylupují. Zpracovávají se buď čerstvá, nebo se suší a zpracovávají pak postupně. Známé je také používáni kůry (Cortex hippocastani),
loupané, bez horky, asi z tříletých větví. Drogy jsou bez pachu a s hořkou chuti. Při dobré organizaci sběru je jich dostatek. Hlav. účinnou složkou semen jsou saponiny monodesmosidy. Jejich počet se odhaduje asi na 30 a jejich směs se nazývá escin.
Aglykony escinu jsou protoescigenin a baringtogenoi C. Celkový obsah escinu v droze ze semen se pohybuje od 2 do 10% (ø 5%). Mimo escin byly izolovány ještě v menším množství (0,15 - 0,20%) flavonové glykosidy s aglykony kvercetinem a kemferolem.
Účinnou složkou kůry je hydroxykumarin eskulin, alantoin (?) a třisloviny.
V lidovém léčitelství se používají drogy z j. (dokonce někdy i pupenů, listů a květů) v nálevu nebo ve vývaru
proti horečkám, katarům střev a průjmům, zevně na zhmožděniny, revmatické otoky, ischias i jako kosmetický prostředek ke zjemnění pleti a odstranění uhrovitosti. Lékařství se soustřeďuje na venotonický účinek escinu a eskulinu a předpisuje
čisté izolované látky nebo výtažky z drog obsažené v hromadně vyráběných léčivých přípravcích na křečové žily, hemeroidy, bércové vředy a vůbec na choroby, jejichž příčinou je žilní nedostatečnost. Čisté látky se používají nejen vnitřně,
nýbrž i zevně jako masti. Eskulin má výrazný účinek na odolnost žilních stěn a na jejich průchodnost. Účinkem komplexu látek dochází k normalizaci patologicky zvýšené permeability žilných stěn, k zamezeni tvorby otoků a ke zlepšení stavu celého
žilního aparátu.
|
Eskulin se používá také zevně (masti, krémy) jako filtr proti ultrafialovému záření. Pro obsah saponinů jsou vyšší dávky léčiv, obsahujících účinný komplex látek z jírovce,
pro děti jedovaté. Podle poznatků a zkušeností z lidového léčitelství uvedl drogy j. do terapie v r. 1896 francouzský lékař A. Artault de Vevey. V okrasné parkové kultuře se pěstuje několik kultivarů, nápadných růstem, tvarem lístků nebo jejich zbarvením.
K nejpozoruhodnějším patří však kultivar cv. Baumannii, s plnými, ale jalovými květy.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
