DIVIZNA VELKOKVĚTÁ
Krtičníkovité
Verbascum densiflorum Bertol.
Syn.: V. thapsiforme Schrader
Scrophulariaceae
 |
|
Dvouletá bylina, až 2 m vys., se vzpřímenou, od sbíhavých listů křídlatou lodyhou, žlutavě vločkovitě plstnatá, v l. roce jen s přízemní růžicí listů. Listy jsou
střídavé, dol. ± eliptičné, v kratičký křídlatý řapík zúžené nebo ± přisedlé, hrubé vroubkované, střeď a hor. eliptičné až vejčité, zašpičatělé, dokonale k níže stojícímu
listu sbíhavé a nad spodinou rozšířené. Květy jsou obojaké, souměrné, kromě pestíků pětičetné, se srostlými obaly, po 2 - 5 ve svazečkovitých vrcholících v prodlouženém, jednoduchém nebo ± dole rozvětveném hroznu. Stopky květů s listenci a kratší
než kalich. Kalich je zvonkovitý, pětizubý a koruna kolovitá, světle žlutá. Tyčinky jsou nestejně dl., 2 dol. delší, s lysými nitkami, a 3 hor. kratší, s hustě bělovlnatými nitkami. Semeník je svrchní ze 2 plodolistů, příčně dvoupouzdrý, s kyjovitou,
po čnělce sbíhavou bliznou a na spodině se žláznatým nektariovým valem. Plodem je přehrádkosečná tobolka, s množstvím droboučkých, hranolovitých semen.
|
VIl.-IX. V ČSSR dosti hoj.; výslunné stráně, kamenité břehy, hráze, suti, pastviny, lesní světliny a mýtiny v nižších polohách teplejších oblastí. Druh roste takřka v
celé Evropě, na sev. do Nizozemí, Dánska, jihových. Švédska a střed. Ruska, na jihu ještě na Kavkaze, s menší oblasti výskytu na záp. Sahaře. - Drogou jsou květy, resp. koruny s tyčinkami (Flos verbasci), které se při sběru snadno vytrhnou z kalichů.
Sběr v přírodě nebo z kultur vesměs maloplošných (u nás se pěstuje kultivar s vel. květy cv. Zlata), výhradně za slunného dne, postupně, jak květy rozkvétají. Kladou se opatrně do košíčků, protože je to velmi choulostivý, při namačkání rychle se zapařující
a hnědnoucí materiál, u něhož jakost závisí na uchování barvy. Výnos drogy 8 kg/a. Droga snadno hnědne, navlhne-li, a ztrácí účinnost. Je zlatožlutá, voní příjemně medově a chutná mdle nasládle
a slizovitě. Hlav. účinnou složkou jsou glykosidy aukubin a katalpol, jejich deriváty a další iridoidové glykosidy. Z flavonoidních sloučenin je zastoupen glykosid hesperidinového typu a glukorhamnozid verbaskozid. Z doprovodných látek jsou terapeuticky
nejdůležitější slizy, saponiny (pravděpodobně triterpenické), kromě nich jsou v droze karotenoidní barviva a ve stopách blíže dosud nezkoumaná silice.
Droga je velmi oblíbena v lidovém léčitelství. V lékařství má význam v podpůrné terapii chorob hor. cest
dýchacích (záněty průdušek, úporný kašel, záněty sliznice v ústech a hrtanu). Pro účinek glykosidů, saponinů i slizů jsou květy divizny výborné expektorans užívané v nálevu samotné nebo v čajových směsích. Kromě toho působí droga vnitřně
jako mírné spazmolytikum, diaforetikum a diuretikum, zevně se uplatní v obkladech na bércové vředy, k výplachům střev a ke koupelím (hemeroidy).
|
Je také součásti přípravků léčebné kosmetiky. Ve střed. Evropě se droga používá nejpozději od konce středověku. Stejně hodnotnou drogu skýtají také květy příbuzné d. sápovité
(V. phlomoides). Rostliny mají střed, a hor. lodyžní listy nesbíhavé nebo jen krátce sbíhavé, ne až k následujícímu lista V ČSSR roztr. na obdobných stanovištích jako d. velkokvětá. Druh je rozšířen ve většině střed. a již. Evropy, v sev. Evropě
chybí, ve Vel. Británii zavlečené. Jiné, žlutokvěté druhy divizen, ale s malými květy, např. d. malokvětá (V. thapsus) nebo d. knotovkovitá (V. lychnitis), jež rostou u nás dosti hoj. a na obdobných stanovištích jako druhy pro farmacii
důležité, se nesbírají, protože droga z nich je méně účinná (novodobý průzkum nebyl však proveden). U některých druhů d. z Balkánského poloostrova byly nověji izolovány alkaloidy (Bulharsko). Všechny zmíněné druhy se upotřebují také v okrasném zahradnictví
do rozsáhlejších skalních, stepních a vřesovinných partií větších zahrad a parků, kde se snadno udržují na místě samovýsevem, dále i jako solitéry poblíž domů, u zdí nebo při kamenných terasách. Květy jsou bohatě pylodárné a jako takové ceněné včelaři.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
