ČESNEK KUCHYŇSKÝ
Česnekovité
Allium sativum L.
Alliaceae
 |
|
Dvouletá až vytrvalá bylina 25 - 90 cm vys., s cibuli složenou z četných plných, nepravidelně vejcovitých, prohnutých cibulek (”stroužků”), přisedajících
na terčovité podcibulí a ve společném suchomázdřitém obalu. Každý stroužek obaluje ještě šupina. Lodyha je oblá, do prostředku listnatá, přímá, v době zráni se na vrcholu zkrocuje. Listy jsou střídavé, šiř. čárkovité, na líci žlabovité. Květenství
tvoři vrcholový lichookolík (stažené šroubely) z nečetných, stopkatých květů i rozmnožovacích cibulek, obalený v mládí toulcem z jednoho listenu a protaženým v dl. špičku. Květy jsou obojaké, paprsčité, trojčetné, s nerozlišeným obalem. Okvětí
(3+3) je většinou špinavě bílé, kratší než tyčinky (3+3), z nichž vnitřní mají lupenitě rozšířené nitky. Semeník je svrchní ze 3 plodolistů. Plodem je trojboká, tenkoblanná pouzdrosečná tobolka, v pouzdrech s 1 - 2 kulovitými až hranatými, černými
semeny. VI.—VIII. V ČSSR se pěstuje v teplejších oblastech a na výživných půdách pro kořenné cibule, obdobně ve všech světadílech. Ve Středomoří a Orientu je česnek znám od starověku, prastará kultura je rovněž v Indii, Číně a Japonsku. Výchozím
typem je snad druh A. longicuspis ze Střed. Asie,
|
kde je nejspíš i prvotní vývojové středisko pěstovaného česneku. - Drogou jsou čerstvé stroužky (Bulbus allii sativi recens). Č. se sklízí v létě, když se lodyhy na vrcholu
zkrucují a listy žloutnou. Nechá se na řádcích oschnout, pak se svazuje do malých otýpek i s nati, zavěsí se na bidla nebo dráty pod vzdušné přístřešky a nechá se doschnout. U nás se výnosy pohybují od 80 do 130 q/ha. Skladuje se v suchu a chladnu zbavený
natě, nejdéle 10 měsíců, než začnou stroužky rašit. Neporušené stroužky slabě páchnou. Intenzivní pach a ostře palčivá chuť se projeví až při jejich zpracování. Č. kuchyňský, podobně
jako všechny ostatní druhy rodu Allium, obsahuje 0,1 - 0,25% silice se sirnými organickými sloučeninami. K chem. přeměnám v silici, jejichž výsledkem je známý česnekový pach, a k jejímu fyziologickému i terapeutickému působení dochází až při porušeni
buněk stroužků. Buňky obsahují aliin (derivát cysteinu) a enzym aliinázu, rozkládající aliin na alicin a další látky. Antibioticky účinný alicin není však stálý, rozkládá se dále na dialyldisulfid a jiné sulfidy česnekově páchnoucí. Alicin je ještě ve
zředěni 1 : 100 000 účinnější proti grampozitivním i gramnegativním baktériím než fenol nebo sublimát. Kromě aliinu obsahuje česneková silice ještě jeho homology, a to metyaliin, abylaliin a cykloaliin. Dále byly z česneku izolovány dipeptidy s kyselinou
glutamovou, např. metylcystein a glutamylpeptidy. Tyto látky působí pravděpodobně chuťový i čichový rozdíl mezi česnekem a cibulí. Č. obsahuje dále flavonoidy a snad i saponiny (?), značné množství cukrů (až 13% redukujících cukrů, 6% sacharózy a fruktozany),
vitamíny B a C, provitamín A.
Zjištěny byly ještě látky působící hormonálně, jejichž účinnost, snad i gerontologická, se zatím experimentálně
neověřovala. Účinky česneku je možno členit do několika skupin. Výrazné dezinfekční a protikřečové působeni se využívá při léčení infekci zažívacího ústroji, zejména chronických, a proti střevním parazitům (škrkavky, roupy). Droga
je vhodnou ochranou proti chorobám z nachlazení, při onemocněni hor. cest dýchacích. chronickém zánětu průdušek, záduše a dávivém kašli. Spolehlivě odstraňuje mykózy, hlav. meziprstové, i jiná plísňová onemocnění; přisuzuji se ji
i dobré účinky proti tuberkulóze. Považuje se za prostředek proti kornatění cév, snižuje údajně krevní tlak a je tudíž součásti některých gerontologických preparátů Č. se užívá v nálevu nebo ve studeném vodném výluhu v dávkách podle stupně
snášenlivosti pacienta.
|
Česnekové stroužky se užívají také syrové s chlebem, v polévce (”česnečka” neboli ”oukrop”) nebo mléce. Pro citlivější pacienty existují preparáty se zastřeným česnekovým
pachem, ovšem i pak je dech i pot léčeného ”česnekový”, protože rozkladné produkty silice (dialyldisulfidy) se vylučují z těla dechem a potem. Česnekové stroužky jsou významné koření a kořenná zelenina s bohatým použitím. V této úloze se uplatňuje snad
nejvíce ve Středomoří a Orientě, kde slouží zároveň jako baktericidum a vermifugum. V Číně se č. pěstoval nejpozději od 2. století př. n. l., v Mezopotámii a Egyptě od nepaměti. Během starověku se č. dostal přes Malou Asii do Řecka a odtud do Itálie.
Do střed. Evropy pravděpodobně z Itálie prostřednictvím římských legií. U nás se č. pěstuje v zimních a jarních kultivarech.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
