ZLATOBÝL OBECNÝ
hvězdnicovité (složnokvěté)
Solidago virgaurea
 |
|
Vytrvalá, i více než 1 m vysoká bylina. Lodyha přímá, až do květenství nevětvená, lysá nebo jen slabě chlupatá, dole obvykle do fialova naběhlá. Listy střídavé,
kopinatá, dolní obvejčité nebo eliptické, obvykle zubaté, zužující se v řapík, horní přisedlé, celokrajné, kopinaté. Úbory uspořádány v hroznu, 10 až 20 mm v průměru, žluté, se 6 až 12 jazykovitými květy, které jsou výrazně delší nežli zákrov,
uprostřed trubkovité květy. Kvete v VIII až X.. Lidový název celík, zlatobýl, svalník, celník, hadí nebo vysoký traňk, zlatobejl. Roste: Světlé lesy, mýtiny, křovinaté nebo skalnaté stráně, vřesoviště, pastviny, na půdách kyprých, hlubokých, vápnitých,
sušších. Vysoká, rozvětvená lodyha dosahuje výšky až 80 cm a je poseta zlatožlutými květy. Listy i květy mají chladivé účinky a z celé rostliny vyzařuje klid. Již samotný pohled na zlatobýl v přírodě působí uklidňujícím dojmem. Podle lidové pověsti
stojí vedle zlatobýlu anděl pokoje. Rostlina má jemnou balzámovou vůni a výrazně se odlišuje od zdivočelého kanadského zlatobýlu, který je podstatně vyšší a zarůstá podlesí, břehy jezer a louky.
|
Zatímco náš zlatobýl připomíná malou královskou svíci, kanadský je charakteristický svými stupňovitě se sbíhajícími latami žlutých květů. Sbírá se nať těsně před rozkvětem
seřezáváním asi 30 cm dlouhých horních částí rostlin. Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Obsahuje flavonoidy, rutin, betain, třísloviny, saponinové glykosidy, fenolové kyseliny, hořčiny, sliz, silici, amid kyseliny nikotinové
a další látky. Obsah silice klesá po odkvětu, obsah saponinů kolísá podle stanoviště a denní doby (stoupá od rána k poledni).
Droga působí močopudně, protizánětlivě, rozpouští kaménky, podporuje látkovou výměnu, pomáhá při chronických
chorobách ledvin a močových cest, při zbytnění prostaty, tlumí krvácení v trávicím ústrojí, zevně se osvědčila na špatně se hojící rány, ekzémy, zanícené rány apod.
|
Podává se obvykle ve formě nálevu. Osvědčila se i aplikace ve formě lihového roztoku nebo masti.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
