TOPOLOVKA RŮŽOVÁ ("SLÉZOVÁ RŮŽE")
Slézovité
Alcea rosea L.
Syn.: Althaea rosea (L.) Cav.
Malvaceae
 |
|
Dvouletá nebo vytrvalá bylina, se ztuha přímou, 100 - 300 cm vys., odstále štětinkatou až olysalou lodyhou a s kůlovým, vřetenovitým kořenem. Listy jsou střídavé,
řapíkaté, dol. s okrouhle srdčitou, 5 až 7 laločnou, střed. a hor. s 3 laločnou čepelí, všechny vroubkované, svraskalé a roztroušeně drsně štětinkaté. Květy v Ø 5 - 8 cm jsou ± přisedlé, dol. jednotlivé, výše na lodyze v chudých vrcholičnatých
svazečcích skládají klasovitý hrozen. Pod květy je kalíšek ze 6(7) na spodině srostlých lístků. Květy jsou obojaké, paprsčité, s pětičetnými a volnými obaly. Kališní lístky
jsou trojhranné a ± špičaté a korunní 3 - 5 cm dl., trojhranně obvejčité, širší než dl., krátce nehetnaté, svrchu na spodině vousaté, celokrajné nebo na vrcholu mělce vykrojené, v různých barvách a odstínech, nejčastěji růžové, ale také karmínové,
žluté, bílé, temně fialové, červenohnědé až rudočerné i skvrnité, žíhané nebo proužkované, jednoduché i plné. Tyčinky jsou četné a jednobratré. Semeník je svrchní, synkarpický, ± z 10 plodolistů, s týmž počtem pouzder a čnělek srůstajících dole
ve sloupek, který prorůstá trubkou ze srostlých tyčinek.
|
Plod je kotoučovitý, poltivý, uprostřed vmáčklý a rozpadající se v jednosemenné plůdky, na hřbetě s hlubokou brázdou, na hranách s nízkým svrasklým křídlem a na bocích
přitisklo štětinkaté. VII. - IX. V ČSSR se pěstuje v zahradách pro ozdobu a v menších polních kulturách jako léčivka. Domovina i původ tohoto kulturního druhu jsou nejisté. Zpravidla se uvádí vých. Středomoří a již. oblasti evropské části SSSR. Za výchozí
typ se pokládá kříženec t. štětinaté (A setosa) z evropské části Turecka až Kréty a t. bledé (A. biennis), jejíž areál sahá z vých. oblasti střed. Evropy na sev. do Rakouska a Československa a do jihových. Evropy. Nebo to může být kříženec
mezi t. štětinatou a nějakým asijským druhem. K sběru na drogu jsou vhodné kultivary s černočervenými nebo hnědofialovými korunami, z nichž nejstarší je patrně cv. Nigra s jednoduchými, černonachovými korunami. Kultura t. ve střed. Evropě se uvádí do
souvislosti s nájezdy Turků a datuje se už od 16. stol. - Drogou jsou plné rozvité květy (Flos malvae arboreae). Sbírá se ve druhém roce vegetace postupně po 3 - 4 dnech, jak květy
nakvétají. Droga je sytě černofialová, se světle zelenými kalichy, šustivá, bez pachu, se slizovitou natrpklou chuti. Získává se výhradně z maloplošných kultur. Droga přichází na trh z Belgie, Maďarska, SSSR, Polska, balkánských států i od nás, kde se
pěstuje kultivar s vel. poloplnými květy cv. Černá Krajová. Droga obsahuje sliz (6 - 8%) podobného složení jako sliz proskurníku nebo slézu, antokyanová barviva souborně často označovaná jako altein. V kališních lístcích byly zjištěny flavonoidy např.
kvercetin. Pro využiti drogy je rozhodující obsah slizu (expektorans a mucilaginózum), barevnost se využívá k zlepšování vzhledu některých, např. prsních čajových směsí.
Nejčastější lékovou formou je výluh vlažnou vodou, který se doporučuje při zánětech hor. cest dýchacích
a také při chronických zánětech žaludku a střev. Pokud se v lékařství předpisuji ještě sirupy proti kašli (mnohde byly již nahrazeny kapkami), bývá droga z topolovky jednou ze součástí jejich bylinného základu. Zevně se droga doporučuje
k přípravě kloktadla při zánětech sliznice ústní dutiny. Je známé i použití k obkladům na změkčeni otoků. Trvalou poptávku po droze projevuje i potravinářský průmysl, kde se používá jako zdroj přírodního barviva ve vinařství, likérnictví
a cukrářství.
|
Pěstováni t k tomuto účelu je známé z Turecka, kde se odedávna používá k přibarvování vína. Topolovky se pěstují i jako dobré medonosné rostliny. Údaje o použiti t. jako
léčivky ve starověku a středověku nejsou průkazné. Nejstarší zprávy jsou až v bylinářích ze 16. stol. Současný a pravděpodobně i budoucí význam drogy je omezený.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
