BORŮVKA ČERNÁ
Borůvkovité
Vaccinium myrtillus L.
Vacciniaceae
 |
|
Drobný keřík 15 - 35 (60) cm vys., hustě větvený, s plazivým oddenkem, poléhavými kmínky a se vzpřímenými zelenými, žlábkatými, trojhrannými a lysými stonky. Listy
jsou střídavé, krátce řapíkaté, opadavé, lysé a oboustranně světle zelené, s okrouhle vejčitou, zašpičatělou, na spodině zaokrouhlenou, jemně pilovitě zubatou čepeli. Květy jsou jednotlivé nebo v chudých hroznech v úžlabí listů, nicí, obojaké,
paprsčité, (4-) 5 četné, kratičce stopkaté, se srostlými obaly. Kalich srůstá se semeníkem a vytrvává na plodu jako nezřetelné ušty. Koruna je kulovitě baňkovitá, bledě zelená až narůžovělá, s kratičkými, dohromady skloněnými přítupými cípy. Tyčinek
8 - 10, s nitkami vetknutými na obvodu žláznatého nektariového prstence. Semeník je spodní ze 4 - 5 plodolistů, s týmž počtem pouzder. Plodem je kulovitá, šťavnatá, černomodrá, ojíněná mnohosemenná bobule, s barvící dužinou a sladce nakyslá. Semena
jsou hnědá, rohlíčkovitá, síťnatě dolíčkatá, ± 1 mm dlouhá. IV.-VII.
|
V ČSSR dosti hoj., často v ± čistých porostech ve světlých jehličnatých lesích, na rašeliništích a vřesovištích (kyselé, nevysýchavé, humózní podklady) z nížiny do subalpínského
stupně, místy i nad hranici souvislých porostů kosodřeviny. Před opadem se listy zbarvují do červena až fialova. Druh roste v Evropě (na jihu jen v horách), na Kavkaze a na Sibiři až ± k 110 ° v.z.d. Pro úspěšné přezimováni rostlin je nezbytná dostatečná
sněhová pokrývka, není-li, pak větve zmrznou. Borůvka se považuje za druh vápnobojný. - Drogou jsou listy (Folium myrtilli) a plody (Fructus myrtilli). Obě drogy jsou sběrové, nejvýhodnější je sdrhováni plodů drhleny a sběr listů až po sklizni plodů.
Rychlé usušení je pro jakost obou drog prospěšné, i když čerstvé listy jsou tuhé a nezapařují se. Listová droga je světle zelená, bez vůně, s hořkou, stahující chutí. Usušené borůvky jsou černé, s příjemnou ovocnou vůní a svíravě nakysle sladkou chutí.
Mohou se slepovat (cukry), ale nesmějí vlhnout, pak snadno plesnivěji a jsou nepoživatelné. Listová droga neobsahuje ani arbutin, ani hydrochinon (na rozdíl od brusinky). Obsahuje však flavonové glykosidy, např. isokvercitrin, neratin, avikularin, kvercetinrhamnozid,
dále katechinové třísloviny, kyseliny oleanovou a ursulovou. Léčebně důležité jsou antokyaninové glykosidy myrtilin a neomyrtilin, jež pro schopnost snižovat hladinu cukru v krvi patří
mezi tzv. rostlinné glukokininy, stejně jako např. galegin z jestřabiny lékařské, čel. bobovité (Galega officinalis, Fabaceae) a dosud chemicky málo známé látky z fazolů, čel. bobovité (Phaseolus, Fabaceae), a kokoříků, čel. liliovité {Polygonatum,
Liliaceae). Borůvkové plody obsahují až 10% katechinových tříslovin, antokyanová barviva, antokyanin myrtilin, kolem 5 % cukrů, pektin, organické kys., vitamin C (a snad i A a B) a v semenech olej.
Obě borůvkové drogy jsou odedávna oblíbené v lidovém léčitelství jako prostředky proti průjmu, ke kloktání
při zánětech v ústech a proti cukrovce. Používají se nejen jako čaje, ale i čerstvé a kompotované borůvky, sirup nebo vino. V lékařství se obě drogy udržely jako dobré proti průjmové prostředky, při léčeni zánětů a katarů střev, a to
v nálevu buď samotné nebo v čajových směsích. Listová droga pro přípravu čaje musí být vždy řezaná, aby vyluhování účinných látek bylo dokonalé. Drogy z borůvky mají nesporný význam jako součást čajů pro diabetiky, přinejmenším jako podpůrný léčivý
přípravek. Protizánětlivé a uklidňující účinky nálevů z borůvkových drog se opakovaně prokázaly při zánětech a aftech v ústech. Přípravky, které obsahuji antokyanová barviva z borůvek, se předpisuji proti lámavosti cévních kapilár a při onemocnění
oční sítnice v důsledku poruch krevního oběhu.
|
Bobule b. jsou chutné a zdravé ovoce. Konzumuji se čerstvé nebo se upravuji v domácnostech i průmyslově nejrůznějším způsobem. Červeným barvivem bobulí se také přibarvují
někdy červená vina. Jako léčivou drogu uvádí borůvku poprvé ve 12. stol. v Německu abatyše Hildegarda von Bingen. Pro farmaceutický a potravinářský průmysl nebylo zatím potřeba b. pěstovat, nicméně pokusy o pěstováni jsou známé již z konce 18. stol.
Nyní se pěstováni jeví jako výhledové, protože b. v přírodě rychle ubývá.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
