ŘEPÍK LÉKAŘSKÝ
Růžovité
Agrimonia eupatoria L
Rosaceae
 |
|
Vytrvalá bylina, 20 - 100 cm vys., s krátkým, tlustým, ± dřevnatým oddenkem. Lodyha je přímá, většinou jednoduchá, tupě hranatá až ± oblá, s dol. články silně
zkrácenými a ± odstále chlupatá krátkými i dl. chlupy. Listy jsou střídavé, dol. řapíkaté, hor. ± přisedlé, přetrhovaně lichozpeřené, přízemní nejčastěji v růžici. Lístky jsou přisedlé, eliptičné až kosníkovité, pilovité nebo vroubkované, svrchu
tmavozelené, vespod skoro šedoplstnaté, s vtroušenými žláznatými chlupy. Květenství tvoří zpravidla jednoduchý klasovitý hrozen. Květy jsou obojaké, paprsčité, kromě gynaecea pětičetné, s volnými obaly, na krátkých stopkách v paždí trojklaných
listenů. Obaly a tyčinky (5 - 20) jsou vetknuté při obvodu přitisklo chlupaté obkuželovité češule. Ušty kalicha jsou vejčitě trojúhelníkovité, po odkvětu vytrvávající a korunní lístky úzce obvejčité, síťnatě žilkované a zlatožluté. V češuli jsou
2 jednoplodolistové ± s ni srůstající svrchní semeníky. Češule má ve zralosti nejméně v dol. 3/4 deset úzkých podélných rýh a při obvodu chudý prstenec háčkovitých osténků, z nichž vnější přímo odstávají. Za plodu je souplodí,
zpravidla jen s 1 nízce hranolovitou nažkou. VI.-VIII.
|
V ČSSR dosti hoj.; křovinaté stráně, světlé lesy, příkopy, sušší louky a pastviny z nížiny do podhůří, zřídka v horách, často na vápnitých podkladech. Druh proměnlivý,
členěný většinou v několik poddruhů, z nichž vlastní subsp. eupatoria roste v celé Evropě (kromě krajního sev.), v Malé Asii, Íránu, na Kavkaze a v sev. Africe; tedy rozšíření zhruba evropsko-západoasijské. Kromě A. eupatoria s. str. roste
v českých zemích, hlav. v již. a jihozáp. Čechách, ještě ř. vonný (A. procera). Areál tohoto druhu je pouze evropský (ze severových. Španělska a Vel. Británie do již. Skandinávie, na sev. Balkán a Ukrajinu). Při sběru rostlin na drogu se u nás
Oba druhy nerozlišují. Ř. vonný je teplomilnější než ř. lékařský, roste hlav. v nížině až pahorkatině, často na nevápenných podkladech. Jeho lodyha má jen dl. chlupy. Listová růžice většinou chybí, čepele jsou oboustranně zelené, listy mají terpentýnový
pach, češule ve zralosti je široce vejcovitá, jen v dol. polovině s šir. a mělkými brázdami, s bohatým prstencem háčkovitých osténků, z nichž obvodové jsou zřetelně sehnuté. Na sev. polokouli roste asi 10 druhů řepíků a všechny se používají jako léčivky.
- Drogou je kvetoucí, bohatě olistěná nať (Herba agrimoniae). Nesmí obsahovat dřevnaté dol. části lodyh, tlustší než 0,5 cm. Droga má svěže zelenou barvu listů, zlatožluté květy, slabě kořenně voní a hořce chutná. Vzhledem ke zvýšené poptávce se ř. nejen
sbírá, ale také pěstuje. Je možné pěstovat ho i na vel. plochách s použitím mechanizace při sklizni. Tento způsob však poskytuje drogu horší jakosti. Byly vyšlechtěny výnosné a nevymrzavé kultivary, u nás např. cv. Krajový (pro ř. lékařský) a cv. Topas
(pro ř. vonný). Hlav. dodavateli drogy jsou středoevropské státy. Nať ř. řadíme mezi tříslovinné drogy. Obsahuje ± 10% katechinových tříslovin, flavonoidy, hořčiny a stopy silice. Podrobnější chemický průzkum a ani průzkum farmakologický nebyly provedeny,
ač se jedná o drogu s šir. lidovým použitím.
Účinky drogy lze označit jako adstringentní, s dobrým choleretickým působením. Při zažívacích a žlučníkových
potížích se předpisuje nálev samotné drogy nebo ve směsi s mátou, vachtou a dalšími drogami. Droga je součástí některých hromadně vyráběných léčivých přípravků, a to čajů a hojivých výtažků. Při zevním použití se využívají protizánětlivé
a hojivé účinky (kloktadla, koupele, ústní vody) nejen v lékařství, nýbrž i v léčebné kosmetice. Ř. patří mezi dávno známé léčivé rostliny a uvádí se již v antice ve spisech Dioskorida a Plinia. Tehdy se používal hlav. k léčení jaterních chorob.
Také ve středověku patřil k nejvýznamnějším léčivkám. V současné době je jeho používání v lékařství i lidovém léčitelství stále natolik významné, že patří rozsahem spotřeby mezi nejdůležitější drogy států střed. Evropy.
|
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
