RŮŽE ŠÍPKOVÁ
Růžovité
Rosa canina L. sp. aggr.
Rosaceae
 |
|
Keř, 150 - 300 cm vys., stonky (větve) dole přímé, výše obloukovité až převislé, zelené, s četnými tlustými, stejnotvarými a zahnutými ostny. Květonosné prýty
jsou bezbranné. Listy jsou střídavé, palistnaté, řapíkaté, lichozpeřené, se (3) 5 - 7 jařmy tmavo- až modrozelených, lysých, vejčitých až eliptičných, ostře pilovitých lístků. Palisty jsou bylinné, s řapíkem ± srostlé. Květy jsou jednotlivé nebo
po 2 - 3 ve vrcholících v paždí kopinatých listenů, obojaké, paprsčité, s pětičetnými volnými obaly i s četnými tyčinkami, vetknutými při obvodu lahvicovité češule. Ušty kalicha jsou žláznatě brvité, obou- nebo jednostranně zpeřeně členěné. Korunní
lístky jsou šir. obvejčité až obsrdčité, světle růžové nebo bílé, vonné a záhy opadavé. Gynaeceum je apokarpické, z četných jednoplodolistových pestíků. Plodem jsou tvrdé,
chlupaté nažky, uzavřené ve vejcovitém až kulovitém, masitém, šarlatovém, vně lysém a hladkém, uvnitř chlupatém šipku, věnčeném na vrcholu zbytky kalicha. Šipek vzniká z češule, je to souplodí nažek (”sounažka”), V. - VII.
|
V ČSSR dosti hoj.; křovinaté stráně, okraje lesů, úvozy, meze, pastviny, živé ploty z nížiny do podhůří, zřídka až do subalpínského stupně (v Norsku až na 70° s. z. s.).
Souborný druh roste skoro v celé Evropě, kromě severových. oblastí, na jihu méně a jen v horách. Obdobně, ale méně hoj. také v záp. Asii (z Malé Asie do Tchien-šanu, nikoli na Sibiři), izolovaně v severozáp. Africe. R. šípková tvoři skupinu asi 13 ”malých”
druhů, z nichž většina roste také u nás. Bohatá proměnlivost souboru se stále udržuje křížením mezi jeho jednotlivými blízce příbuznými druhy i křížením s jinými druhy. - Drogou jsou vyzrálé, nepoškozené, sytě červené šípky (Fructus cynosbati) v podstatě
všech planých růží. Výhodný je sběr velkých a lysých šípků. Šipky se trhají bez stopek. Není vhodné sbírat šipky po přejiti mrazem, protože jsou změklé a špatně se suší, ani tzv. podtržené, nedozrálé šipky, jež nedávají plně hodnotnou drogu pro nižší
obsah vitamínů. Šipky se sbírají většinou ručně, s přidržováním větví tyčemi s hákem na konci, v pevných kožených rukavicích s volnými konečky prstů a v pevném, hladkém, trny nechytajícím obleku. Není-li možné šipky co nejdříve sušit, musí se aspoň důkladně
přehazovat, aby se nezapařily a nezměkly. Droga je temně červená, chrastivá, bez pachu a s nakyslou, mírně svíravou chutí. Nesmí obsahovat zčernalé šípky a nažky uvnitř šípků musí zůstat světlé. Droga je převážně sběrová, jen výjimečně z kultur. V plantážích
se vysazuje asi 1 600 keřů na 1 ha a výnos bývá kolem 40 q. Droga obsahuje významné množství vitamínu C (0,5 - 1,7%), v sušině čerstvých šípků bylo stanoveno až 12% kyseliny askorbové (vitamínu C). Zdá se, že je-li na trhu léčiv dostatek synteticky vyráběného
vitaminu C, je droga s jeho obsahem zbytečná. Avšak v droze je kys. askorbová doprovázena dalšími biologicky aktivními látkami, které účinky vitamínu C zesilují a doplňují. Označuji se jako vitamín P-faktor a jedná se o bioflavonpidy, které
navíc zvyšují odolnost cévních kapilár. Dále byly zjištěny v šípcích vitamíny B1 a B2, provitamin A, kyselina nikotinová a karotenoidy (lykopin, karoten, rubixantin, zeaxantin, xantofyl a taraxantin). Doprovodnými účinnými látkami
jsou cukry (30%), organické kyseliny, třísloviny a slizy.
Droga má oprávněně šir. využití ve formě čaje jako zdroj vitamínu C a dalších, biologicky významně účinných
složek. Čaj se připraví povařením rozdrcených suchých šípků po dobu asi 10 min. nebo jejich hodinovým vyluhováním. Čaj se cedí přes plátno (chlupy šípků dráždí sliznice) a pije se přislazený podle chuti. Užívá se při rekonvalescenci, infekčních
nemocech z nachlazení (i jako prevence), virových chřipkách, infekcích ledvin a močových cest (slabě diuretické vlastnosti působí flavonoidy). Doporučuje se při tzv. jarních únavách, během těhotenství, proti zvýšené krvácivosti dásní, jako
mírné, zcela neškodné projímadlo regulující činnost střev atd. Výhodné je užívání šípkového čaje připraveného již v sáčcích nebo v instantní, lehce rozpustné formě.
|
Tento způsob úpravy drog do moderních a příhodných forem je již v nejbližším období nezbytný, aby odpadla zdlouhavá příprava čajů, při nemoci často únavná. Čerstvé šípky
se zpracovávají i podomácku nebo průmyslově na šťávy, marmelády i ovocná vína. Použití šípků v lékařství je známo teprve od středověku.
Použitá literatura: Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze
roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2
<<< Zpět na obsah
|
